Vánoční cesta začíná! Andalusie část 1.

Na vánoční cestu obytkou jsme se všichni moc těšili. Dlouho jsme váhali mezi Sicílií a Andalusíí, ale nakonec vyhrálo pro tentokrát Španělsko nad Itálií. Sicílii si ale rozhodně dáváme na náš travel list a těším se, až se tam někdy vypravíme. Balila jsem dlouho a pečlivě, mám pocit, že jsem do obytky snad nastěhovala celý dům :-) ale asi se to vyplatilo, jelikož nám cestou nic nechybělo. Tak pro příště už vím, co vše je (nebo naopak není) třeba na tři týdny na cestách.
Vánoční cesta do Andalusie vedla přes břehy Atlantiku. 
Vyrazili jsme v úterý 18.12. odpoledne a po půlnoci jsme parkovali na Německo Francouzských hranicích ve městě Freiburg im Breisgau u IKEA GPS 48.0286003N, 7.8326700E.  Je to sice na přespání pohodlně velké a určitě bezpečné místo, ale nějak mi nedošlo, že zásobování Ikea začíná v 5 ráno a že je to fakt hlučná záležitost. Takže budíček, za volant a jelo se dál, alespoň jsme nevyspávali. Ve středu nás čekala dlouhá cesta přes Francii až k Atlaniku. Za volantem jsme se pravidelně střídali, každý řídil cca 2 hodinky, tak se to dá v pohodě zvládnout. S klukama jsme hráli Země město, karty nebo koukali na filmy. A večer, už za tmy, jsme parkovali kousek od oceánu v Ondres GPS 43.5762903N, 1.4867806W.
Náš první kontakt s Atlantikem - jsou tu tedy pořádné vlny! 

Hned ráno jsme vyrazili na procházku po pobřeží. Všude jsou tu cedulky zákaz koupání a vůbec bych se divila, kdyby tam nějaký cvok zkusil vlézt. Vlny mají neskutečnou sílu a byly opravdu úctyhodné. Nevím, jestli se to tu třeba v létě trochu uklidní, nebo tohle byl vlastně klidný stav? Ale na koupání to fakt není. Po pobřeží bylo několik starších vojenských bunkrů, které jsme prozkoumali. Honzík samozřejmě nestihl utéct před vlnou a totálně si namočil boty, tak už pak šel bos.

Večení první kontakt s oceánem ještě za tmy a pak ráno dlouhá procházka po pobřeží.
Po obědě jsme přejeli z Francie do Španělska a navštívili jsme Gaztelugatxe.  Za mě je to jedno z nejkouzelnějších míst, jaké jsem kdy viděla. Slovo gaztelugatxe [ɡas̻teluɡatʃe] pochází z baskického gaztelu = "hrad", "pevnost" a gaitz = "obtížný", "obrovský", tvořící gaztelu gaitzu, gaztelugatxe "skalní pevnost". A přesně ten dojem tady máte, pevnost, ale nádherná. Do kostelíku vede 231 schodů (neověřeno, nějak jsme se nedopočítali) a stojí 80m nad mořem. Je zdobený malbami a pochází z 10. století. Pobřeží je tu drsné a moře divoké a o to je tu krásněji! Opravdu doporučuji toto místo navštívit!

Výběžek s kostelíkem Gaztelugatxe - nádherné a absolutně romantické místo.
Čekalo nás přes 1000 km jízdy skrz Španělsko, které jsme částečně ujeli ve čtvrtek. Přespali jsme u přehrady na řece Tormes pod městem Salamanka TADY.  Salamanku jsme bohužel nestihli navštívit, ale jednou se sem určitě chci vrátit a město si prohlédnout.
Bezpečné parkovací místo u přehrady. Byli jsme tu úplně sami.
V pátek odpoledne jsme ukousli poslední kus z té dlouhé cesty na jih a zaparkovali jsme u Conil de la Frontera. Přímo nad pláží na útesu, s výhledem na moře. Řekla bych "dokonalé místo"! V sezoně se tu bohužel přes noc stát nesmí, ale nyní nás nikdo neřešil a nevyhodil. Užili jsme si skvělý podvečer u moře, blázen Honzík se i vykoupal! A jeden z nejkrásnějších západů slunce, jaký jsme snad kdy viděli.
Večeře na sluníčku, západ slunce a cachtání nohou v moři.
 V létě v sezoně to tu bude asi jiné kafe, ale teď je všude prázdno. Dlouhé cesty jsou na nějaký čas za námi, teď nás čekají jen menší přesuny po pobřeží, plánujeme být každou noc na jiném místě.

Pohled od moře na naše parkovací místo, paráda, hned v první řadě! A blázen Honzík, který neodolal a vlezl do moře.


Žádné komentáře