Magická Andalusie, část 5.

Na další dny jsme měli v plánu zůstat v horách a navštívit Soutěsku smrti El Chorro (dříve el Muerto) a přírodní rezervaci Torcal de Antequera. Obě místa nás totálně dostala. 
Tyhle okamžiky s hlavou v oblacích s nebem na dosah, tady bych chtěla umět zpomalit čas...
Přejeli jsme od Setenil na parkoviště TADY. Klasicky tu je cedulka se zákazem nočního stání pro karavany. Ale jako všude jsme to v prosinci prostě neřešili a neměli jsme nikde problém. V létě to asi bude jiná písnička... 
Na úterý 26.12. jsme měli koupené přes web vstupenky do soutěsky Caminito del Rey. I mimo sezonu je lepší si vstupenky koupit předem a v létě jsou prý vyprodané na dlouhé týdny dopředu. Turisticky je toto místo tedy masová záležitost a to i v zimě. Vstupenka pro individuální prohlídku bez průvodce stojí 10 EUR na osobu. Doporučuji také rovnou dokoupit cestu autobusem zpět na parkoviště za 1,5 EURa na hlavu. Stezka je totiž jednosměrná a zpět k autu je to asi 7 km po silnici. Mimochodem, vstup je povolen až dětem od 8 let. Což si myslím, je úplně zbytečný limit, stezka je opravdu bezpečná.

Při vstupu do soutěsky dostanete přilbu i se slušivým hygienickým návlekem :-) 
Na parkovišti byly přes noc další tři obytky. Ráno jsme vyrazili brzy, vstup jsme měli od 9:30 a k soutěsce je to ještě cca 1,5 km pěšky. Hned na začátku musíte projít tunelem ve skále dlouhým asi 300 metrů :-) U pokladen je WC, to využijte, pak už možnost není. V létě určitě musíte mít také dost vody, bude tu pěkné horko. V zimě naopak fouká a je tu chladněji. Spolu s námi šlo dovnitř cca 40 lidí, takže to není zas taková "masovka", alespoň ty vstupy rozumně dávkují. Ale doporučuji se moc necourat, jinak vás dožene další skupina. 

Stezka nabízí nádherné výhledy a pohled na starou stezku budí respekt.
Stezka jako taková byla vybudována před více než 100 lety a sloužila jako cesta pro dopravu a zásobování pro pracovníky vodních elektráren u blízkých vodopádů. Známou se stala také návštěvou krále Alfonse XIII, který se po ní u příležitosti otevření přehrady Conde del Guadalhorce prošel, a díky níž se jí začalo říkat ,,královská stezka,, neboli Caminito del Rey. Stezka byla známá svého času jako jedna z nejnebezpečnějších na světě. Po několika úmrtích se španělské úřady rozhodly stezku uzavřít. Nicméně i tak se lidé stále pokoušeli stezku projít. Nakonec tedy usoudily, že bude lepší ji opravit a od roku 2015 je opět po 14 letech otevřená turistům. Na opravu bylo třeba 9 milionů EUR z fondů EU.

Caminito del Rey - tohle místo musíte rozhodně vidět! V autobuse jsme samozřejmě zabrali zadní sedadlo, tam byla totiž vždycky největší legrace :-) 
Od tohoto dne už taky víme, proč se říká "brečí, jak prokopnutá přehrada" Cestou ze soutěsky jsme projížděli přes přehradní hráz a dole upouštěli, ale jak! Mrkněte na fotku :-)

Takhle to vypadá, když se upouští přehrada, voda byla úplně všude i v autě jsme měli mokro a rachot to byl pořádný. Neskutečná síla vody!

Další zastávkou mělo být hnízdiště plameňáků Laguna de Fuente de Piedra. Jenže když jsme tam dojeli, zjistili jsme, že plameňáci zřejmě zimu tráví někde jinde, asi v Africe :-) nebyl tu ani jeden.. tak jsme se ani nezdrželi. Nějak se mi nepovedlo dohledat, jestli tu plameňáci přes zimu tedy mají být nebo ne... 

Laguna bez plameňáků, ale na zákaz pro obytky, tady nezapomínají :-( 
Podvečer jsme dorazili na parkoviště v národním parku Tocral de Antequera TADY . Opět se tu podle cedulí mezi západem a východem slunce spát v autě nesmí, ale mimosezona nám hrála do karet, takže jsme si tu užili naprosto osamocenou noc. Večer jsme ještě s Michalem vylezli až na nejvyšší bod a pohled přes mraky dolů a na západ slunce předčil všechna naše očekávání. Tohle místo je absolutně magické!

Večer nad mraky v Torcal.
Ráno jsme vytáhli kluky brzy a vyrazili jsme projít skály ještě než dorazí první turisté. Místní kamzíci takhle brzy evidentně nikoho nečekali. Bylo jich tu několik desítek. Super je na tomhle místě i to, že tu není žádný signál ani internet, takže jsme se na 24 hodin odřízli od světa a bylo to báječný :-)

Ráno mezi kamzíky a výhledy z magického Torcal.

Na procházku určitě doporučuji jít k večeru nebo brzy ráno, i v prosinci tu bylo spoustu lidí a v poledne už parkoviště bylo obsazené a nikoho tam nepouštěli. Pro nás tedy nejvyšší čas zvednout kotvy a jet jinam! 

Pohled na naše parkovací místo z nejvyššího bodu Torcal, kam jsme se k večeru vyškrábali. nahoru to bylo ještě dobrý, ale cestu zpět jsme hledali těžko. Málem jsme se ztratili... 

Žádné komentáře