Kocoura Eliota jsme vzali v červnu na víkend na zkoušku a mě pak zachvátila panika. Za jízdy Eliot mňoukal, hodně mňoukal. Říkala jsem si, že bude lepší ho nechat doma. Pro něj i pro nás. Jenže se mi nepodařilo sehnat odpovídající hlídání. Eliot je společenský kocour, potřebuje lidi a akci, krmení 3x do týdne a jinak samota, by pro něj bylo větší utrpení, než jízda autem....
Takže bylo den před odjezdem definitivně rozhodnuto, že to nějak dáme a Eliot jede taky. A mňoukání jsme si užili opravdu dosyta, trochu se to během těch 14 dní zlepšilo, ale i tak si myslím, že naše cestovní rychlost jsou tak 4 mňouky za minutu.
Co potřebuje kocour na cesty a museli jsme nacpat do obytňáku navíc?
- WC a pelety (umístěno do kufru, kam má kocour nonstop volný průlez), Eliot se ale po pár dnech naučil, že venčit se venku je super a i v noci jsem s ním raději chodila ven. Protože jak se říká, kočky smrdí, a po použití WC v noci se z obytňáku stala totální plynová komora, takže jsem raději vstávala jak si mňouknul.. Naštěstí chodí v noci jen jednou a já jsem si klid a noční nebe neskutečně užívala.
- jídlo - granule a masové konzervy, které mu míchám dohromady, samotné granule náš gurmán nežere, plus do mrazáku drůbeží srdíčka na oživení jídelníčku. K tomu mističky a taky skládací miska na výlety a malá termoska na jídlo nebo vodu, v případě potřeby.
- pelíšek - úplná zbytečnost, spal u nás na peřině a pelechu se úspěšně vyhýbal.
- hračky - byly neustále všude po autě, ale bez nich to prostě s kotětem nejde.
- obojek, kšíry a vodítko. Eliot venkovní procházky miluje a chození na vodítku je pro něj od malinka úplně přirozené. Na své jméno slyší a jako správný kocour prostě neposlouchá a dělá si co chce. Je pro něj ale úplně přirozené nás následovat, hlídá si svou smečku. Máme pro něj také GPSku Tractive, fungovala skvěle i v cizině, naštěstí jsme neměli potřebu Eliota někde hledat, neutekl, neztratil se, takže jsme mu jen měřili nachozenou vzdálenost.
- batoh - už v březnu jsem objednala z Kanady vyhlášený batoh pro kočky. Jenže první balík se někde ztratil a druhý dorazil až na konci července, tedy až o našem návratu z této cesty. Na batoh jsem čekala 4 měsíce a mezitím jsme potřebovali nouzové řešení. Koupila jsem batoh na zoohitu, ale jeho kvalita nebyla nic moc a dno se propadalo. Michal tento batoh namontoval na konstrukci z vojenské alice (kdo byl na vojně asi tuší :-)) a fungovalo to bezvadně. Batoh je nezbytnost a ačkoli Eliot toho ujde hodně, když je někde více lidí nebo psi tak potřebuje své bezpečné místo.
Zpětně musím říct, že jsem opravdu ráda, že s námi Eliot jel a určitě bude jezdit i nadále. Díky němu vyhledáváme ještě klidnější místa na spaní, ještě více se vyhýbáme lidem než dříve a maximálně nám to vyhovuje. Eliot mňouká jen za jízdy a opravdu se to během času dost zlepšovalo, jakmile se zastaví, je úplně v pohodě. Na to, jaký je to prcek, je ho v autě všude plno, vůbec nechápu, jak to dělají lidi, co vozí většího psa nebo dokonce dva? :-)
Na malém prostoru, neustále na jedné hromádce jsme k sobě s Eliotem opravdu přilnuli, vytvořili jsme si mnohem silnější vazbu, než jsme měli před odjezdem. Od návratu mám kocoura neustále za zadkem, účastní se úplně všeho, co dělám. Cestou jsme potkali ještě jeden obytňák, kde z okna koukala kočka, takže nejsme jediní blázni pod sluncem a myslím, že v tom není zas tak velký rozdíl oproti psovi, jen je kocour bojácnější co se týče lidí a samozřejmě psů.
Díky kocourovi jsme začali dělat i kratší procházky kolem míst, kde jsme stáli, prolezli jsme s ním často různá křoví a zákoutí, kam bychom se jinak určitě vůbec nešli podívat. Takže naše cesty budou opět jen bohatší o nové zážitky. Na větší výšlapy ho hor jsme ho nechávali v autě a po našem návratu většinou jen mžoural z postele ve stylu "vy už jste tady?". Cestovat s kočkou určitě není pro každého, ale jde to a pro obě stany (kočičí i lidskou) to může být skvěle strávený čas. Vše je o trpělivosti. Těšíme se na další umňoukaná dobrodružství!
Eliot si na svůj cestovatelský seznam připsal Rakousko, Itálii a Slovinsko. Během prázdnin ho čeká ještě výlet do Polska.
Uvažujete o skvělém parťákovi do života? Bengálské kočky jsou jedinečné a nudit se nimi určitě nebudete. Eliot Thermolite je z chovatelské stanice báječné Verči Wolf Thermolite Bengals. Verča se věnuje chovu bengálek v neobvyklých barvách, Eliot je ve zbarvení hnědo/černý Charcoal. Verča posílá do nových domovů koťátka neskutečně vymazlená a socializovaná a její chovatelský servis a cenné rady mi hodně pomohly, když byl Eliot nastydlý nebo špatně jedl.
Žádné komentáře