Poslední týden prázdnin jsme vyrazili do Polska do Stolových hor. Mírně se nám změnila posádka vozu... Honzík odjel na army tábor a Matěj pozval s námi na dovču svou kamarádku Anežku. Takže jsme se vesele přepnuli do role "tchýně a tchán"... Takhle brzy jsme to opravdu nečekali, ale co už :-)

Vzhledem ke kovidové situaci jsme neplánovali vyrážet někam daleko a volba padla na Stolové hory v Polsku, které mám moc ráda. Anežku jsme nabrali v Jaroměři, kde byla na závodech se psy své sestry a do Polska to bylo už kousek. První místo na noc bylo parkoviště Polana Imka GPS 50.4608114N, 16.3093367E, kde jsme už byli dříve (článek je TADY) a nestíhali jsme zírat, jak se to tu změnilo. Z dříve blátivého plácku ukrytého za stromy se stalo vydlážděné parkoviště s pečlivě oddělenými místy. Naštěstí bez zákazových cedulí a zdarma, přes noc jsme tu byli sami, ale i během všedního dne se parkoviště úplně zaplnilo, o víkendu to musí být masakr.

Ráno jsme vyrazili směrem Bludné skály i s kocourem. Takže naše výletní tempo bylo o poznání pomalejší než obvykle a konečných nachozených 10 km bylo pro Eliota až až a na závěrečný sestup už byl v batohu a odpočíval. Cestou do kopce k Bludným skálám jsme nepotkali téměř nikoho, zato tam bylo lidské mraveniště. Ono se totiž dá až nahoru dojet autem a to je pro každé místo z našeho pohledu sebevražda. Pokud tedy neprodáváte vstupenky, to jste pak v ráji. Takže jsme to tam rychle oběhli a šli jsme zase zpět k autu, to nebylo to pravé místo pro nás, ačkoli skály jsou krásné, doporučuji spíše mimo sezonu. 

Jelikož v plánu byla odpočinková dovolená, tak odpoledne už jsme odpočívali, četli, spali, cvičila jsem jógu,... každý podle sebe... na večer jsme přejeli jen o kousíček dál GPS 50.4615600N, 16.3455464E na jiné parkoviště, kde jsme přes noc byli opět sami a přes den totálně plno. 

Druhý den dopoledne jsme vyrazili unavit Eliota, vybrala jsem okruh kolem Bílých skal dlouhý cca 7 km, to je pro něj optimální vzdálenost, kterou ujde na vodítku a v jeho tempu je to na celé dopoledne. Trasu TADY doporučuji i pro děti (nejen pro kočky), najdete na ní krásné výhledy, potůček, kameny na lezení a celkově je to moc příjemný výlet. Do auta jsme se vrátili na oběd a na odpoledne jsme vyrazili už bez Eliota, který spokojeně zabral naší postel.

Po klidné dopolední procházce téměř bez lidí, jsme vyrazili do turisticky exponovanější oblasti ke stolové hoře Szczeliniec, které se neřekne jinak než Hejšovina. Trasu najdete TADY. Přes městečko Karlow, kde se nabízí nespočet lákadel v podobě stánků s občerstvením, dinopark, dětské atrakce a další nesmysly, jsme došli ke vstupu do skal, trasa je jednosměrná a jakmile vyšlapete na první vyhlídku, narazíte na pokladnu. Vstupné za 2 dospělé a 2 studenty bylo 36 zlotých.

Stejně jako v Bludných skalách, i tady bylo opravdu hodně lidí a celý okruh jsme šli v davu. Takže jsem ani nevytáhla foťák, fotit davy mě vůbec nebaví... ale okruh je fajn, některé průlezy jsou uzoučké a děti to tu bude nepochybně bavit. Výhledy do kraje stojí za chvíli zastavení. Po návratu do auta na nás rozespale mžoural Eliot, klidně by ještě chvíli v posteli vydržel.

Další noc jsme strávili na parkovišti u Skalních hřibů GPS 50.4492692N, 16.4222822E. Tentokrát tu s námi byl ještě jeden obytňák. Opět skvělé výchozí místo pro výlety. Dopoledne jsme se opět prošli s Eliotem, našli jsme nějaké houby a odpoledne jsme vyrazili na okruh kolem skalních hřibů. Trasa je TADY. Skalní hřiby jsou skupinou pískovcových skal a jejich tvar opravdu připomíná hřiby. Trasa byla opět skvělá, skoro 15 km už je slušný kousek a doporučuji jako celodenní výlet, na mnoha místech je možné se zastavit a užít si krásný výhled. 

Další noc jsme strávili na parkovišti pod Borůvkovou horou GPS 50.3701067N, 16.9188344E na česko-polských hranicích. Užili jsme si tu krásný výhled do kraje a také pořádný vítr. I tak se nám ale spalo dobře a procházka z rozhledně TADY je opravdu příjemný výlet, vhodný úplně pro každého, včetně kocourů na vodítku i malé děti. Výhled z rozhledny je parádní a vstupné se nevybírá. Okolní lesy jsou krásné, plné borůvčí a našli jsme i pár hříbků. 

Popojeli jsme ještě o kousek dál k Račímu údolí, příjemné parkování je tady GPS 50.3703628N, 16.9981061E, zdarma, bez zákazových cedulí a je tu i zdroj vody. Výlet údolím, přes Čertovy kazatelny a zříceninu hrádku Rychleby je super a bavil nás všechny, včetně Eliota. 

Čekala nás poslední noc a rozhodli jsme se už trochu přiblížit k domovu, vybrala jsem parkoviště nad náchodem u pevnosti Dobrošov GPS 50.3992522N, 16.2037283E, pevnost je toho času v rekonstrukci, ale v roce 2021 by již měla být otevřená. Došli jsme si na oběd na Jiráskovu chatu, je osud skvělý výhled na vodní nádrž Rozkoš a daleké okolí. Po dobrém obědě jsme zamířili do Pekla :-) Peklo se nachází na soutoku říčky Olešenka a Metuje. Jedná se o oblíbené výletní místo s restaurací Bartoňova útulna. Trasu najdete TADY. 

Všechny místa, která jsme prošli i projeli, byla skvělá. Lidí bylo někde více, někde méně, často záleží hlavně na počtu restaurací a stánků v okolí, kde nejsou, je vždy klidněji. Je smutný pohled na smrkové lesy napadené kůrovcem, stromy jsou holé a jdete po souvislé vrstvě jehličí. A je radost vstoupit do lesa, který dýchá zdravým. Moc jsme jich ale neviděli.

Naše nová úloha (skoro) tchánů se myslím vydařila. Matěj i Anežka si společný čas užívali a pro nás je to radost, jsem opravdu vděčná, že chtějí svůj čas ještě trávit s námi. Možná nejsme tak úplně mimo a staří, jak se občas cítíme :-) 

A kdyby se vám zdálo, že na fotkách je všude kocour, tak ten jediný neremcá a neschovává se před mým objektivem :-)