V červenci jsme si naplánovali dva týdny volna a velmi velmi předběžně, kvůli všem kovid opatřením, jsem plánovala cestu na Slovinsko. Den před naším odjezdem ale Slovinsko pro Čechy uzavřelo hranice s povinností 14 denní karantény, takže se nám cesta sice trochu zamotala i jinam, ale vůbec nám to nevadilo...
První zastávkou bylo jezero Gosausee, sem se můžeme vracet pořád dokola a vždy tu bude dobře. Jelikož s námi letos vyrazil i kocour Eliot (o jeho cestě a zážitcích bude samostatný článek), vyhledávali jsme na noc ještě trochu odlehlejší místa než obvykle, abychom s ním mohli kolem auta ven (lidí a psů se bojí, přirozeně). Zaparkovali jsme TADY a dopoledne jsme i s Eliotem vyrazili na jeho první výlet v cizině, okruh jsme zvolili mimo hlavní turistické cíle TUDY. Jedá se o cca 5,5 km dlouhou moc příjemnou procházku vhodnou i pro menší děti, cestou jsme opravdu téměř nikoho nepotkali a Eliot se pěkně rozkoukával.
Odpoledne jsme nechali unaveného kocoura spát v autě a vyrazili jsme k hornímu třetímu jezeru Hinterer Gosausee. Trasa je TADY. Jde se stejnou cestou tam a zpět a celkem našlapete cca 15 km, ale cesta je příjemná a zvládnou ji i menší děti. U horního jezera jsme si dali svačinku, odpočinek a po návratu jsme našli rozespalého kocoura, který se divil, že už jsme zpět, takže pohoda, nijak netrpěl.
Jelikož byl víkend, všechna parkoviště praskala přes den ve švech. Místo je pochopitelně hodně populární, v okolí je spoustu krásných ferat a lidí všude hodně, ještě, když počasí přálo. Rozhodli jsme se neděli věnovat dalšímu přejezdu a po dopolední kratší procházce jsme vyrazili do Itálile k Lago di Fusine.
Tady jsme se nestačili divit!! Byli jsme tu už několikrát a vše tu je najednou úplně jinak. Parkoviště bylo narvané k prasknutí, za parkování se platí 15 EUR na den, pro obytňáky je vyhrazený plácek pod stromy úplně vzadu (stín je fajn) a jinde se stát nemůže. Auta stála i podél silnice a bylo opravdu náročné vůbec projet nahoru, nebylo ani kde se vyhnout... neděle no....
Večer se ale parkoviště začalo uvolňovat a na noc nás tam zůstalo jen asi 5 obytek. V pondělí už byl celkem klid a přijelo jen pár aut v porovnáním s nedělí úplná pohoda! Honzík neodolal a do jezera skočil, je to pěkná ledárna! Ale v tom horku super osvěžení! S Eliotem jsme celé jezero obešli.
V pondělí jsme vyrazili na okruh s výhledem na jezera TUDY. Jedná se o náročnější trasu, převýšení je skoro 1000 metrů, ale výhledy, které si cestou užijete opravdu stojí za to! Pořád se ještě nesmělo do Slovinska, takže v sedle Vratica, které je přesně na hraniční čáře, jsme si tam rebelsky šlápli!
Vrátili jsme se pořádně utahaní a jelikož jsme měli zaplaceno, zůstali jsme tu ještě jednu noc. Na další cestu jsme vyrazili chvíli před tím, než nastoupil do práce výběrčí parkovného na další den...
Další zastávkou bylo Lago del Predil. Byli jsme tu už také několikrát a klidně pojedeme zas. Moc se nám tu líbí. Parkoviště je od 15.7. placené, ale těch 5 EUR by se dalo přežít, zatím jsme parkovali zdarma. Přes den se plácek naplní, jezdí sem hodně místních piknikovat, koupat se s dětma, je tu moc příjemně. Jeden den jsme odpočívali u jezera, jezdilo se na paddlu, Honzík zkoušel rybařit, Michal si byl zaběhat, Matěj vyrazil sám kolem jezera, každý podle sebe...
Další den jsme s Michalem taky vyrazili kolem jezera, je to příjemná procházka i s trochou dobrodružství, a krásným výhledem na jezero. Taky jsme tu zjistili, že nejsme jediní blázni široko daleko, ze sousedního obytňáku koukala z okýnka taky kočka :-) Eliotovi se tady moc líbilo, ráno jsme šli k jezeru pít, do lesa na procházku, přes den chrněl v autě a večer opět procházky...
Pokračovali jsme přes sedlo Sella Nevea až k malé vesničce Povici di Sopra na skvělé parkoviště. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám tohle místo vůbec zveřejnit. Protože sem rozhodně neslušný kempař nepatří. Je tu zdroj pitné vody, stojíte přímo pod nádhernými horami, u říčky, ve které se dá vykoupat a můžete vyrazit na výlety do okolí. Je to úchvatné místo.
Vyrazili jsme na na výlet plný překvapení. Celá trasa je TADY. Prvním překvapením byl nádherný vodopád. Místo, ke kterému by všude jinde směřovaly davy lidí, tady leží ukryté, kousek od turistické stezky a kdo nečte v mapách a jen šlape po červené, tak ho jistě mine. Zůstali jsme u něj skoro hodinu, tak u něj bylo nádherně. Dalším překvapením byla turistická chata Ricovero Resartico. Krásně zrekonstruovaná stará budova po hornících, kteří před více než 100 lety pracovali v nedalekém lomu. Je tu krb, kamna, připravené dřevo i voda, 4 lůžka, kadibudka a výhled, jaký nemá snad žádný hotel světa. A taky mega pavouci všude.. ale to je jen takový drobný detail :-)
Ještě po chvíli stoupání jsme narazili na starý důl, k našemu překvapení byl vstup otevřený, u vchodu pověšené helmy k zapůjčení a jen upozornění, že pokud máte kovid, nemáte tam chodit. Jinak jste vítáni. Z celého tohoto místa jsem byla absolutně okouzlená a skoro se mi nechtělo pokračovat dál...
Jelikož Slovinsko už otevřelo hranice pro čechy bez nutnosti karantény, chvíli jsme se rozhodovali, jestli zůstaneme v Itálii nebo se vrátíme k původnímu plánu. Rozhodla za nás teplota, která se šplhala k 39 stupňům a kluci svorně vypouštěli duši a věřili, že na Slovinsku bude přijatelněji... Takže jme si dali chladící zastávku ve stínu u jezera Lago di Ragogna. Můžete tu udělat piknik, pozorovat ptáky, hmyz a prostě odpočívat. Moc příjemné místo. A pak hurá na Slovinsko, které bude v dalším článku.
Žádné komentáře