Z italského vedra, které se šplhalo ke 40 stupňům, jsme zamířili na Slovinsko a teplota byla opravdu příjemnější, ačkoli pořád atakovala třicítku. Hraniční přechod z Itálie do Slovinska byl úplně volný, bez kontrol. 

Naší první zastávkou byl pramen řeky Hublja, parkovat se dá na malém plácku pod stromy mimo silnici TADY. Není tu žádný zákaz ani provoz, jen pár místních a pejskařů, a jedu noc ideální místo. Pramen řeky je opravdu mohutný, ale také důkladně obehnaný plotem a přímo k vodě se vůbec nedá dostat (zřejmě se jedná o zdroj pitné vody). O kousek dál po cestě je na vlastní nebezpečí vstup na pozůstatky kamenného akvaduktu.

Druhý den jsme vyrazili na výšlap ke skalnímu útvaru Otliško okno. Jedná se o průrvu vysoko ve skále, jak název napovídá, ve tvaru okna. Velké je asi 13x6 metrů a výhled skrz něj do údolí je nádherný. K oknu je třeba vyšlapat asi 800 metrů převýšení a v červencovém horku to byla opravdu makačka. Nezůstala na nás nitka suchá, ale stálo to za to. Krásná je také cesta po hřebeni, je odsud vidět až na italské pobřeží k moři. Nepotkali jsme téměř nikoho.

Na pořadu dne bylo trochu odpočinku a termály po cestě se vždy hodí, takže jsme si zajeli na celý den do Terme Snovik. Jsou to menší ale moc příjemné termály s vnitřní i venkovní částí a 3 tobogány pro děti. Kovid se tu určitě projevil, protože lidí tu bylo jen pár a počasí parádní. Zřejmě by nebyl problém zůstat v okolí na noc, ale my jsme si popojeli k dalším výletním cílům.

Zaparkovali jsme u pramene řeky Kamnišska Bistrice TADY. Není problém tu zůstat na noc, nakonec jsme tu byli noci dvě a s námi 3 další české obytňáky. Po unavení Eliota v okolí jsme vyrazili na náročný výšlap na Kamniško sedlo. převýšení je více než 1200 metrů. Překvapivě je to ale příjemná cesta, stoupání je neustálé, ale únosné, nejsou tu žádná exponovaná místa, takže trasa je vhodná i pro jedince se závratí :-) 

Odměnou za výstup je možnost občerstvení na chatě v sedle. Dali jsme si výbornou domácí polévku a těstoviny. A samozřejmě úchvatné výhledy do všech stran. Bylo by možné odsud pokračovat na další trasy, v okolí je také několik zajímavých ferrat a podle výbavy ostatních i možnost lezení. Na chatě se dá přespat, moc se nám tu líbilo. Celou naši trasu najdete TADY.

Druhý den jsme po náročném výstupu zvolili lehce odpočinkovější program a dopoledne jsme s Eliotem vyšli k vodopádu Oličje. Celých 5 km výletu ušel sám a v lese se mu moc líbilo. Odpoledne si zasloužil odpočinek a my jsme se vyvezli lanovou na Velikou Planinu. 

Velika Planina je podle všeho stále masového turismu trochu ušetřena, určitě tu nebylo nijak přelidněno. Stojí zde 202 salaší a další se stavět nesmějí. Některé z nich slouží pastevcům, jiné fungují i jako velmi luxusní ubytování pro turisty. 

Pastviny v této oblasti začali pastevci využívat v 15. století. Za druhé světové války bylo mnoho salaší vypáleno a později znovu zrekonstruováno. Můžete si zde nakoupit produkty přímo od pastevců. My jsme neodolali výbornému sýru a delikátním klobáskám. 

Procházíte mezi pasoucími se krávami, v době naší návštěvy tu bylo spoustu telátek a atmosféra naprostého klidu. Výhledy do okolí jsou nádherné a jako odpočinkové místo byla Velika Planina skvělá volba. U lanovky není problém parkovat přes den, noční stání je ale zakázáno. 

Další krásné místo na Slovinsku je Logarská dolina. S nočním stáním je to tu problém, není dovoleno a budou vás směrovat do nejbližšího kempu. nám se podařilo trochu ukecat týpka z hotelu, takže nás na jednu noc nechal stát na jejich plácku. V dolině je několik vodopádů, hlavním tahákem je určitě vodopád Rinka. Jedná se o druhý největší vodopád na Slovinsku a najdete ho na samém konci Logarské doliny. Voda padá z výšky 90 metrů a pohled na vodopád si můžete i s malým občerstvením užít z chaty orlí hnízdo.

Počasí nám trochu přestalo přát a po přejezdu na skvělé místo pod vrcholem Medvedjak, kam jsme se chystali vyšlapat, případně vyjet lanovkou, kdyby děti hodně škemraly, nám pršelo a pršelo... Takže jsme se z auta vůbec na kopec nedostali, ale opravdu doporučuji parkování, dokonce se servisním místem i s elektřinou zcela zdarma TADY. Určitě se sem musíme někdy vrátit na na kopec se podívat.

Cestou domů jsme si ještě v Rakousku vyšlapali na vrchol Hochlantsch 1720 mnm od Teichalmsee. Skvělý výlet s možností občerstvení. Cestou jsme potkali několik kozorožců (nebo co to vlastně je) a na vrcholu byly asi 4 stupně, mlha a pořádně foukalo. Prostě takové to parádní alpské počasí a výhled žádný... ale trasa je super.

Dva týdny utekly jako voda a už se těšíme na srpen, až zase vyrazíme. Tentokrát trochu v jiném složení posádky, ale to je překvapení :-)