Naše cesta k obytce


Než se nám narodili kluci, jezdili jsme s Michalem na motorce. Spali jsme v malých penzionech nebo ve stanu. Parádní období svobody.. no jo jenže pak svatba, děti, však to znáte.. :-)



Takhle to začalo, motorka, svoboda a malý stan :-) 

Když se narodil Matěj, padlo rozhodnutí koupit VWT5 Multivan a taky trochu větší stan. Perfektně nám to vyhovovalo, jak při ježdění na hory, tak při letních výletech, do auta jsme se parádně vešli i se vším haraburdím. V té době jsme hodně jezdili na vodu, takže i na vodácké akce nám auto vyhovovalo. Do stanu jsme se ve třech vešli bez problémů, a když jsme vyrazili do penzionu nebo hotelu, bylo to cenově příznivé. Malé děti mají často vše zdarma nebo za symbolický poplatek. Takže pohoda.

Multivam T5 je pro rodinu s mrňousem ideální. Michal odjížděl na motorku často sám a stavba domu nám sebrala spoustu volného času.

Po narození Honzíka nás čekalo náročné období stavby domu. V rámci úspor Michal hodně prací na domě dělal sám a tím byl náš program na víkendy na několik let v podstatě daný. Jen výjimečně jsme někam vyrazili. Ale když už jsme jeli, tak pod stan do různých kempů. Stan pro 3 nám začal být opravdu těsný, takže jsme pořídili stan pro čtyři. Jenže jak kluci rostli, tak i ten už byl opravdu knop.


Nádherné období, když jsou děti malé. Tak rychle to uteklo!

Jeden deštivý pátek cestou do Teplických skal jsme koupili velký stan s předsíňkou. Stavěli jsme ho poprvé v pořádném lijáku v kempu, což byl fakt (téměř rozvodový) zážitek! Velký stan je super na prostor, krásně jsme se vešli, jenže postavit, zabydlet se, pak zase složit… všechno je to hrozně časově náročné a pořád vše balit a vybalovat už nám lezlo totálně krkem. V té době už jsme po obytkách pokukovali, jezdili jsme na veletrhy a snili doma o tom, že to by bylo přesně to pravé. Bez věčného stavění stanu a hlavně s možností protáhnout si kempovací sezonu i na zimu. Ono totiž, jak děti poporostly, skončilo to krásné období, kdy mají lůžka a snídaně v penzionech zdarma. A rodinné apartmány tedy nejsou zrovna low cost...

Trochu menší a pak trochu větší stan, jak děti rostly, nároky na prostor se zvyšovaly....

Na jaře 2017 jsme měli v plánu jet do Slovenského ráje. Tajně jsem půjčila obytku a řekla to Michalovi až pár dní předem. Nebylo to úplně dokonalý, na Slovensku jsme zjistili, že půjčený auto netopí, takže žádný „zkusíme to na divoko“ se nekonalo. Do kempu jsme museli, protože v noci bylo i lehce pod nulou, takže bychom v autě zmrzli. Naštěstí jsme měli malý přímotop, takže po připojení na elektřinu jsme tam měli i docela teplo. Bez teplý vody se vydržet dá a v kempu jsme se mohli osprchovat.

Po několika letech snění, nakonec rychlá akce a obytka byla doma.

I tak jsme se vrátili s tím, že je to přesně to pravý. Že takhle chceme jezdit, jen když bude v autě teplo, nebude to úplně marný.. plán byl koupit obytku na jaře dalšího roku, jenže vydržte to! Asi za týden přišel Michal s tím, že našel Laiku, která je asi dokonalá a hlavně má 3L motor, který už příští rok neseženeme v novém autě, kvůli emisím. A bylo jasno, 30.4.2017 jsme si pro ni jeli do Brna.

Zážitky, svoboda a společný čas - to je pro nás důležité.
Máme za sebou dva roky cestování obytkou a neměnila bych ani jediný den. Obytné auto je naším druhým domovem, baví nás spát každou noc někde jinde, poznávat nová místa a koneckonců i sebe navzájem. Malý prostor vyžaduje velkou míru tolerance jeden k druhému a poskytuje na oplátku spoustu prostoru k vzájemnému pochopení a schopnosti vyjít si vstříc. Stačí pokora a úcta a všude můžete být jako doma... 

Žádné komentáře