Chorvatsko jsme navštívili poněkud netradičně mimo hlavní turistickou sezonu koncem února. Naším cílem byly hlavně národní parky Plitvice a Krka, ale jelikož Željava se nachází jen kousek od Plitvic, bylo jasné, že musíme klukům splnit jejich přání a zajet i sem. Pokud vás zajímá vojenská historie a máte chuť zažít netradiční dobrodružství, bude opuštěná vojenská základna přesně to pravé místo, kde si přijdete na své.
 |
| Vstup do podzemí hangárem číslo 1 |
Podzemní bunkr Željava byl jedním z nejpřísněji utajovaných vojenských projektů někdejší Jugoslávie a je vlastně unikátem, který v Evropě nemá obdoby. Celý objekt je umístěný uvnitř hory Plješevica vysoké 1600 metrů a měl by vydržet i jadernou explozi o síle pumy shozené na Nagasaki. Výstavba začala v roce 1948. Bunkr byl schopný pojmout až 100 letounů MIG 21, jeho chodby jsou celkem dlouhé 3,5 km a výstavba přišla na 6 miliard dolarů.
 |
| Uvnitř se nachází zcela nedotčené dokumenty třeba z roku 1979. |
Do podzemí vedou 4 vstupy, přístup je možný vstupem číslo 1 a také vstupem číslo 4, který se nachází hned u hranic s Bosnou a Hercegovinou. Letiště i objekt nejsou pod neustálým dohledem policie, proto je možné sem celkem bez problémů dojet z obce Željava. První na co narazíte je vrak letounu, ze kterého už toho opravdu moc nezbylo, lidé si zřejmě neváhali odnášet různé artefakty, ale i tak je průzkum vraku zajímavý a letadlo je poměrně fotogenické. Všude jsou cedulky pozor miny a také informace o tom, že prostor byl za financování EU od nim vyčištěn, ale i tak to není 100% a vstupovat mimo betonové plochy se nedoporučuje. Pár kamenných křížků v lesíku vedle ranveje jsme viděli...
 |
| Vrak letadla je první na co narazíte. Cestičky v okolní vegetaci jsou vyšlapané, takže tady by miny být neměly. |
Na základnu jsme přijeli ve všední den kolem 17té hodiny, zaparkovali jsme obytku přímo u vstupu číslo 1 a vyrazili jsme dovnitř. Uvnitř jsme byli více než 2 hodiny a zdaleka jsme neprošli celý objekt. Měli jsme za sebou ale celodenní výlet kolem Plitvických jezer a únava už dělala své, takže jsme se rozhodli další část průzkumu odložit na druhý den ráno. U obytky už na nás čekala policie. Vysvětlili jsme jim, že jsme jen turisté se zájmem o vojenskou historii a ukázali pasy. Zkontrolovali nám vnitřek auta, varovali nás před minami v okolí a odjeli. Jelikož jsme od nich nedostali přímý povel opustit místo, rozhodli jsme se, že zkusíme na letišti přespat a přeparkovali jsme si na vedlejší ranvej, kde jsme naše nenápadné malé autíčko :-) schovali za křoví. Samozřejmě nám to nevyšlo a v deset večer nám jiná hlídka bušila na dveře. Opět jsme ukázali pasy, opět nám prohlédli celé auto a tentokrát nás vypoklonkovali z letiště ven. Důvodem měla být hlavně naše bezpečnost, oblastí prý často prochází imigranti z Bosny. Spali jsme u hřbitova v Željavě, tam byl naprostý klid.
 |
| Mapa podzemního objektu. Doporučuji bez ní dovnitř nevcházet. V absolutní tmě je jistě snadno možné ztratit orientaci... |
Hned ráno se nám podařilo opět nepozorovaně proklouznout na letiště, tentokrát jsme dojeli až ke vstupu číslo 4 a zaparkovali jsme vedle cedule Bosna a Hecegovina. Vstupem 4 už dovnitř určitě tolik lidí nechodí, je tu prošlapaná jen úzká cestička, zarostlá keři. Za vchodem narazíte na vytržená stotunová pancéřová vrata. Působí to až neskutečně, kolik síly bylo třeba k tomu, aby byla taková masa železa a betonu vyvrácena ven. Celkově uvnitř stále najdete spoustu původního. Ve strojovně je diesel agregát a nádrže na olej, dále pozůstatky vzduchotechniky - ta byla velmi důležitá, jelikož v celém podzemí velmi bojovali s prachem, i tak ho tu je stále dost. Na různých místech jsou také zajímavé a téměř časem nedotčené dokumenty, letové deníky a plánky.
 |
| Průzkum podzemí je opravdu zajímavý - mějte výkonnou baterku nebo čelovku. |
Ostrý provoz základy nastal v roce 1968, po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Tehdejší neomezený vládce Jugoslávie maršál Tito nesouhlasil s naší okupací a prohlásil, že pokud vojska budou chtít obsadit i Jugoslávii, bude se bránit. K tomu však nikdy nedošlo. V roce 1992 během občanské války , navozili srbští vojáci do základny 60 tun výbušnin a následná exploze ji totálně zničila. Síla výbuchu byla cítit i v 10 km vzdáleném městě Bihač. Obyvatelé města tvrdí, že kouř z hory stoupal ještě půl roku poté.
 |
| Obytkou přímo u vchodů do bunkru a varovná cedulka, kterých bylo všude dost. |
V současné době bohužel objekt zcela chátrá a jeho budoucí využití je nereálné. Jednou z možností bylo azylové centrum pro imigranty, ale od záměru bylo z finančních důvodů upuštěno. Je tak zřejmě jisté, že objekt bude nadále pustnout a stane se jen zajímavým místem pro milovníky vojenské historie nebo urbexu. Pokud se řadíte mezi ně, určitě se na Željavu dojeďte podívat.
 |
| Digitalizovaná mapa letiště, vchodů do bunkru i okolí hory Plješevica. |
Při odjezdu nás ještě 2x kontrolovala policie, včetně prohlídky celého auta, dokladů a vysvětlování, kde se v oblasti vlastně bereme. Už jsem to měla naučené jak básničku. Takže, pokud se sem vypravíte, buďte na kontroly připravení a také na to, že vás můžou prostě vyhodit, ale zážitek, který si odvezete je nezapomenutelný.
Žádné komentáře