Andalusie 2020 - Rio Tinto a Sevilla

Po rozhodnutí opustit Portugalsko jsme vjeli do Andalusie a naší první zastávkou bylo města Aracena. Na kopci nad městem jsou pozůstatky hradu, který v noci krásně svítí a určitě vypadá lépe než ve dne.

Důl u Rio Tinto

Pohodlné parkování s výhledem přímo na hrad a kousek od centra města najdete tady GPS 37.8887256N, 6.5709742W. Kromě nás tu stálo cca 10-15 dalších obytek. Vyrazili jsme do večerního města a naplno si vychutnali Andalusii po setmění. Plnou života, tance, hudby, jídla, pití a radosti. Tak jak to Španělé prostě umí. Ulice byly plné, bary praskaly ve švech a nás moc bavilo být toho na okamžik součástí.

Chamón je tu prostě všude a doslova se rozplývá na jazyku!

Ráno jsme navštívili jeskyni Gruta de las Maravillas do které se trochu netradičně vstupuje uprostřed města, kousek nad náměstím, kde jsou staré prádelny - kameninové valchy, kde by snad bylo i dne možné si vyprat? Mám moc ráda jeskyně a tahle byla opět něčím úplně jiná a nová.

Krásy jeskyně del las Maravillas.

V jeskyni jsou jezírka nádherně průzračné vody, která je osvětlena a umožňuje tak úžasnou podívanou na útvary, které se utvořily na dně. Počet návštěvníků za den je omezený, proto v sezoně doporučuji rezervovat místo předem. Audio průvodce je k dispozici v angličtině. Jedná se o nejstarší zpřístupněnou jeskyni ve Španělsku z roku 1913, první historická zmínka o ní pochází z roku 1886. Prohlídková trasa je dlouhá 1200 metrů.

Město Aracena - pohled z hradu.

Pokračovali jsme k Minas del RioTinto. Tohle místo pro mě bylo asi největším překvapením celé cesty. V okolí Rio Tinto neboli Červené řeky se od roku 1873 těží měď. Největší důl Corta Atalaya mi doslova vyrazil dech, nic takového jsem nikdy na vlastní oči neviděla. Obrovský důl, po kterém jak v klučičím snu jezdila všechna ta obří autíčka plná kamení. Pásové dopravníky, vše v plném provozu. Všude ruch, dělníci na nás mávali a pokřikovali. Turista je tady asi zážitek.

Zaparkovali jsme u opuštěného dolu a staré dřevěné těžební věže tady GPS 37.7238192N, 6.5562058W, určitě bz nebyl problém tu přespat. Prošli jsme si okolí, ztratili jsme se v mandarinkové plantáži a bylo nám smutno při pohledu na spálené stromy a krajinu po nedávném požáru porostu. Příroda tu bude mít ještě hodně práce, dát zase vše do pořádku.

Parkování u starého lomu na Rio Tinto.

V letní sezoně tu jezdí vláček, který vás proveze oblastí a můžete si vše prohlédnout. Je tu několik již nepoužívaných budov, vytěžených lomů a také bude oblast asi slušně "podvrtaná", viděli jsme několik zaslepených šachet.

Spálené stromy po požáru, zavřená stará důlní chodba a dřevěná věž.

Upozornila bych - před vstupem zpět do auta opravdu důkladně vše očistěte! Jinak budete mít vše červené! Měď neskutečně barví, způsobilo nám to trochu potíže na potazích sedaček, protože pár zrníček se vysypalo dětem z mikin a když jsem je chtěla shrnout na zem, červené čárky byly úplně všude... Cestou jsme ještě zastavili u vodní plochy pol lomem, kde mě zaujaly "divné útvary". Kolem zbytků rostlin ve vodě se tvoří "korály", vypadá to opravdu neskutečně. Nevím, jestli to umím správně popsat, ale minerály obsažené ve vodě se usazují kolek stébel a klacíků a doslova je pohlcují. Je to úžasná podívaná!

Zbytky rostlin pokryté "něčím" - pokud znáte odbornější popis, co jak toto tvoří, prosím napište mi! Moc by mě to zajímalo a ráda to sem doplním! Já z toho byla paf :-)

Další zastávkou naší cesty bylo muzeum Wharf of the Caravels, kde jsou vystaveny repliky lodí Christophera Columbuse pro jeho první plavbu do Ameriky. Parkovat bez zákazu je možné kousek od muzea tady GPS 37.2108036N, 6.9250097W. Překvapilo nás, jak jsou (byly) lodě malé. Na to, kolik námořníků a jak dlouho na nich muselo pobývat, jsou to opravdu spíše lodičky. Neměli to objevitelé tenkrát vůbec snadné, všechna čest jejich památce! Muzeum určitě stojí za zastávku,vstupné je symbolické a expozice hezká.

Flotila Kryštofa Columba, moc pěkné muzeum.

Další zastávkou byla Sevilla. parkovali jsme tady GPS 37.3731050N, 5.9938872W. Sevilla je čtvrtým největším městem Španělska a hlavním městem Andalusie. Rozkládá se na řece Guadalquivir a někdy se mu také říká „perla Andalusie“. Ve městě dochází k prolínání mladšího moderního a staršího historického dědictví, což z města činí přitažlivé město, o kterém se také tvrdí, že kdo nebyl v Seville, netuší, co je zázrak. Cenné dědictví najdete v historickém centru, kde jako by se zastavil čas. V této části se nalézají tři symboly – katedrála, královský palác Alcazar a Indický archiv, všechny najdete i na seznamu památek UNESCO. Protikladem mládí jsou čtyři univerzity, které vznikly teprve v 18. století přestavbou tabákové továrny.

Katedrála Panny Marie a výhled z věže vysoké 100 mětrů na Sevillu.

Opět to musím napsat - Sevilla je nádherné město. A já města nerada. Ale tohle město prostě stojí za to. I mimo sezonu tu bylo hodně lidí. Frontu na Alcazar jsme nestáli, ale pokus na to máte nervy nenechte si toto místo ujít, protože tu uvidíte zdi pokryté krásnými tapisériemi ze 17. a 18. století. Ceněný i Sál velvyslanců, kde si lze prohlédnout jedinečnost maurského dekoračního umění a také stěny pokryté dlaždicemi azulejos se štukovými arabeskami. V paláci se nachází i pokoje, kde Kolumbus plánoval svou cestu. K vidění tu je i jeho erb vyšitý na stěně.

Naopak jsme si nenechali ujít Katedrálu Panny Marie a vyšlapali jsme si až nahoru do zvonice ve výšce 100 m. Výhled na Sevillu je úchvatný a když zvon "cinkne" zní vám to v uších ještě dlouho! Sevillská katedrála je největší katedrálou Španělska a třetí největší v Evropě. Stavba začala památnou větou: „Postavíme chrám tak velký, že si celý svět o nás bude myslet, že jsme blázni.“ Stavět se začalo roku 1401. Prošla několika fázemi, gotickou, renesanční i barokní. Uvnitř se nacházejí ostatky Kryštofa Kolumba, které sem byly převezeny po osamostatnění Kuby.

Park Marie Luisy, hrálo se tu, tančilo Flameco. nádherné místo.

Po Seville jsme nachodili skoro 25 km. Brouzdali jsme starými uličkami Santa Cruz, která původně bývala židovskou čtvrtí, ale jen do doby, než bylo mnoho Židů povražděno, jejich synagoga přeměněna na kostel Santa Maria la Blanca a kdy museli na konci 15. století opustit Španělsko.

Park Marie Luisy.

Úplně nejvíc mě dostal Maria Luisa Park, prostě romantika ze snů o princeznách.. Princezna María Luisa věnovala část pozemků městu. V roce 1992 se zde konala světová výstava EXPO, která zde po sobě zanechala stavby v moderní části města – La Cartuja. Francouzský inženýr Forestier provedl v parku různé stavby a úpravy a zkombinoval tak umění evropské a islámské. V létě bývá v Seville až 50 stupňů a tento park je jedním z mála míst, kde se vedro dá ve stínu přežít.

Pokračujeme na Gibraltar, La Conchu a přes El Torcal domů TADY.

Andalusie 2020 - Rio Tinto a Sevilla

1 komentář

O MiKaMaHo

Chyceno v sociálních sítích

Štítky

Vyhledat na blogu

Co vás zajímá nejvíce

Zpětné zrcátko