Guadix a Alméria, Andalusie část 9.

Z Pradollana jsme vyrazili opět směrem moři, cílem byla Almérie. Sierra Nevadu jsme si tak prohlédli i z druhé strany a cestou jsme se zastavili ve městečku Guadix. Opět jsme jeli cestou necestou, každopádně rozhodně nevhodnou pro obytné auto. Ve městečku Beas de Granda musel Michal zatáčku točit na několikrát, opět to bylo jen tak tak, že jsme projeli, pár šedivých vlasů navíc... Bylo 1.1. a v Guadix jsme byli jediní turisté.

Pohled na Almérii přes sochu Ježíše Krista, která se tyčí nad městem. 
Návštěva jeskynního města Guadix je nevšedním zážitkem. Je to takový živý skanzen, lidé zde žijí v jeskyních vybudovaných v odolném pískovci. V jejich domech je stabilní teplota cca 18 stupňů, což je příjemné v zimě a musí to být báječné v parném létě. K vidění jsou jeskynní domky od opravdu krásně zrekonstruovaných až po ty patřící nejchudším. Čím více od muzea nebo centra, tím jsou domky jednodušší a je jasné, že lidé chudší. Paradoxy jsou tu ale velmi blízko sebe. U jednoho domku parkuje luxusní BMW a kousek vedle se místo auta pase oslík. Výhledy na město jsou krásné a stojí za chvíli klidu, který ovšem narušují někteří místní svým halekáním a hlasitým zpěvem v arabských (nebo cikánských) rytmech. K atmosféře místa to ale perfektně zapadá.

Guadix - natáčelo se tu mnoho filmů, které připomíná režisérské křeslo. Za pozornost také stojí nádherná renesanční katedrála.
Kolem poledne jsme parkovali v Almérii TADY. Jako startovací místo na procházku městem je to super pozice. Byli jsme tu skoro sami, Almérie zela prázdnotou, všechno bylo zavřené, bohužel i citadela Alcazaba, kterou jsme chtěli vidět, prostě Nový rok je svátek :-) Nám to ale nakonec vůbec nevadilo, prošli jsme křížem krážem uličky a sledovali místní, jak vaří a stolují u otevřených dveří a oken. Když nemusejí do práce, tak se rodiny scházejí a tráví čas společně. Skoro jsme čekali, že nás někde pozvou dál, ale asi jsme tu v tento den byli trochu jako turistické zjevení, které nikdo nečekal.

Socha Ježíše Krista nad Almérií. a vyhlídka na přístav. 

Almería je proslulá jako maurské město nebo-li „ciudad del moro“. Svou přezdívku získalo díky úzkým uličkám a atmosféře, které více než typické Španělsko připomínají druhý břeh Středozemního moře. Už jen kvůli početné komunitě arabského obyvatelstva a okrově zbarvené poušti budete někdy na vážkách, jestli jste se náhodou neocitli v Africe. Almería je zkrátka kouzelné a neotřelé místo s jedinečnou atmosférou.

V přístavu Honzík nakrmil místní gang toulavých koček. Takhle prázdné ulice Almérie snad ještě žádný turista neviděl :-) 
Na noc jsme si přejeli SEM. Je tu parádní stání přímo u moře, pláž je dlouhá, vstup pozvolný, na letní koupání parádní místo. Kousek odsud se také těží sůl, takže jsme pozorovali bagry, jak jezdí po velkých bílých hromadách a také jsme konečně viděli plameňáky! Tak tady jich alespoň pár přes zimu bydlí :-) 

Parkovací místo hned u pláže a na spodní pravé fotce jsou v dálce plameňáci.



Žádné komentáře