Poslední říjnový víkend se díky státnímu svátku protáhl na příjemné 3 dny a to už stojí za to ujet i trochu větší vzdálenost za zážitky. Do poslední chvíle jsme opět váhali, kam se vydat, nakonec zvítězila oblast Wurzeralm v Rakousku.
 |
| Turisty často opomíjený vrchol - jehla Totes Gebirge Stubwieswipfel (1786 m) |
Z Prahy k Wurzeralm je to 400 km, takže za cca 5 hodin jsme byli na místě. Lákadlem této oblasti je nejdelší pozemní lanová dráha v Evropě, která vyveze pěší turisty za krátkou chvíli do nadmořské výšky 1400 m. Za rodinnou zpáteční jízdenku jsme platili 60 EUR. Zde se pak vinou turistické stezky kolem nejrozlehlejšího vysokohorského rašeliniště ve východní části Vápencových Alp. Na parkovišti u lanovky není problém přespat, neviděla jsem žádnou zákazovou značku, proto předpokládám, že i během lyžařské sezony to tu bude v pohodě. Středisko je menší, lanovky trochu postarší, ale za dobrých sněhových podmínek bude lyžování určitě příjemné.
 |
| Počasí nám opravdu přálo :-) |
Na víkend s námi vyrazili i kamarádi Katka a Tomáš s dětma. Jsme vždy rádi, když se k nám přidají, protože jako jedni z mála zvládají naše tempo, vyšlápnou naplánované kopce a remcají jen úúúplně malinko. Hlavně, když jsou někde kopce hubený :-) , což tady naštěstí skoro nebylo. Každý den jsme zvládli vyšlapat převýšení skoro 1000 metrů a to opravdu není pro bábovky.
 |
| Krásné výhledy i náročné okamžiky během šlapání do kopce. |
V sobotu jsme ušli "jen" 12 km, ale převýšení nám dalo zabrat. Na začátku naší trasy, kterou celou najdete TADY , jsme vystoupali na trochu opomíjený vrchol - jehlu Totes Gebirge Stubwieswipfel do výšky 1786 m , odkud je opravdu nádherný výhled na Mrtvé hory. Na vrcholu je kříž -foto u kříže je vždy takovou malou odměnou za námahu. Doporučuji výstup nevynechat, cesta není nijak náročná, zvládnou i děti a vrcholový zážitek stojí za to. Odměnou pak je zastávka na Dumlerhutte, kde vaří výborné polévky, tousty a točí pivko. Z chaty naše cesta vedla přes vrchol Rote Wand, kde se mi při zdolávání posledních 300 výškových metrů trochu bouřilo mužstvo, ale všichni to nakonec zvládli bez ztráty kytičky :-)
 |
| Sestup je kolikrát náročnější jak výstup. |
Jen tak tak jsme chvíli před 17 hodinou stihli poslední lanovku dolů k autům a po krátké pauze jsme přejeli k Medvědí soutěsce, kam jsme se chystali v neděli. Parkovat je možné přímo u vstupu TADY. Už jsme tu byli loni na jaře a i tehdy nebylo stání přes noc problém.
Opět se nám osvědčilo ráno nevyspávat a vyrazit na cestu brzy, celou soutěsku jsme tak měli téměř pro sebe, nikdo nám nedýchal na záda a mohli jsme si jít svým tempem. Od parkoviště k soutěsce je to cca hodinku. Za rodinné vstupné jsme platili 11 EUR. Medvědí soutěska je impozantní skalnatá rokle, jejíž drsný půvab umocňuje prudký tok říčky Mixnitz. Ta tvoří na několika místech sérii úchvatných vodopádů, padajících s divokým hukotem střemhlav dolů skrze soutěsku. V roce 1978 byla Medvědí soutěska prohlášena za chráněnou přírodní památku.
 |
| Medvědí soutěska - nádherné místo v jakémkoli ročním období! Běžte brzy a budete ji mít jen pro sebe :-) |
Výstup soutěskou i s kocháním se a focením zabere cca 3 hodinky. Cestu absolvujete po důmyslném systému můstků a žebříků, které mají i dostatečně vysoké zábradlí. Cesta je tedy vhodná i pro menší děti, které ji v pohodě zvládnou. Naopak je zakázán vstup se psy. Na konci výstupu je k dispozici malebná hospůdka, kde si určitě dopřejte nějakou z lokálních dobrot, nebudete litovat!
 |
| Výhledy a hospůdky cestou - takhle v trávě s pivkem v ruce plánuju kudy a kam dál :-) |
Pro sestup zpět k parkovišti můžete zvolit kratší variantu - Wanderweg 746, kdy budete cca za hodinku zpět. nebo jako my trochu delší možnost po Wanderweg 747 a 748, která ale vede přes další útulnou hospůdku :-) Tyrnauer Almhutte. Celkem jsme ušli 16 km a opět s převýšením skoro 1000 metrů. Celá naše trasa je TADY. Medvědí soutěska je pro nás místem, kam se klidně budeme vracet.
Po návratu a krátké pauze jsme zase o kousek popojeli, tentokrát už směrem s domovu. Zaparkovali jsme pod hradem Seebenstein TADY. Žádná zákazová cedule, zato hasičská zbrojnice tu je, naštěstí nikde v noci nehořelo a spali jsme jak miminka :-) Ráno nás přivítal deštík a mlha, i tak jsme vyrazili směrem k hradu. Byl zavřený, což se dalo v pondělí dopoledne čekat. Došli jsme mlžným, krásně podzimně barevným lesem, na vyhlídku k ruině Turkensturz.
 |
| Hrad Seebenstein a cesta mlhou. |
Zřícenina byla vystavěná uměle a je oblíbeným vyhlídkovým a fotografickým cílem. Okolní přírodní park je zajímavý pro horolezce i milovníky přírody. Po obědě jsme vyrazili na cestu k domovu. Děti sice měly prázdniny ještě v úterý a ve středu, ale nás pracovní povinnosti už donutily vrátit se zpět.
 |
| Mlha nám na malé okamžiky umožnila výhledy do údolí. |
Žádné komentáře