Na koních jezdím od dětství, Michal od chvíle, co mě zná. S menšími či většími pauzami. Kolikrát jsme po příjemné vyjížďce nebo naopak po trochu nepříjemné dřině na jízdárně mluvili o tom, jak by bylo skvělé vyrazit na koních někam do divočiny, do hor, které milujeme, daleko od civilizace a jen tak se toulat.
 |
| Jediná společná fotka - děkujeme za ni naší průvodkyni :-) |
Až jsem jednoho dne narazila na FB na stránku www.dogruzie.cz a bylo mi jasné, že to je přesně to, o čem jsme snili. Pak už šlo vše jak po másle, Ivana mi poslala plán termínů, kdy ten srpnový se shodoval s táborem našich kluků a bylo jasno. Obratem jsem koupila letenky a pak už jsme se jen těšili a doufali, že vše klapne. Kluci v pořádku odjeli na tábor a nás po delší době čekala cesta letadlem místo obytkou.
 |
| Po dlouhé době cesta letadlem. |
DEN 1.(pátek) - Přílet do Tbilisi a cesta do Šatili
V brzkých ranních hodinách jsme přistáli v Tbilisi a hned po odbavení už na nás čekala průvodkyně Ivana a koňák Dato, kteří nás a další tři členy výpravy odvezli do hotelu Gomi, kde jsme měli alespoň 3 hodinky na spánek. Po snídani s výhledem na město jsme vyrazili do 180 km vzdáleného Šatili - v našich podmínkách by taková cesta trvala maximálně 2-3 hodinky, tady to bylo na 8 hodin! Stavěli jsme k obědu na výborný šašlik, cesta byla po dešti mokrá a jeli jsme opravdu pomalu. V jednom rozbláceném místě byla zapadlá dodávka, takže nemohl nikdo projet, dodávku chtěl vytáhnout Kamaz - jenže při jejím objíždění zapadl taky! Za chvíli přijel buldozer, nabral na radlici Kamaz a vytlačil ho ven, pak vytáhl i dodávku, srovnal terén a všichni jsme vesele mohli jet dál... v Gruzii se zapadlá auta řeší prostě buldozerem...
 |
| Cesta s Tbilisi do Šatili je dlouhá 180km a trvá 6-8 hodin, podle stavu silnic... |
Skoro za tmy jsme dorazili do Šatili - vesnice jen 3 km od hranice s Čečenskem. Šatili je jedním z nejlepších příkladů středověké architektury v Chevsuretii a je navrženo na zápis do UNESCO. Žije tu asi 12 rodin a v zimě je vesnice nepřístupná. Ubytovali jsme se v jedné z věží v krásně zrekonstruovaném pokoji. Zajímavostí je, že Dato (dědic Šatili) žije s češkou, která tu na podzim také byla na koních :-)
 |
| Středověká vesnice Šatili - přespání v jedné z věží je opravdu zážitek! |
DEN 2. (sobota) - seznámení s koňmi a cesta k první věži v Lebaiskari.
Dopoledne jsme přebalili všechny věci do sedlových brašen, Dato nám přidělil koně a po poledni jsme vyrazili stejnou cestou, jakou jsme přijeli k první obranné věži v Lebaiskari. Jelikož nám všechny těžké věci mělo na místo přivézt doprovodné auto, mohli jsme si i zaklusat a zacválat, po cestě jsme si dali pivo, které tu vaří místní (dost hrůza :-)) U věže jsme si postavili stany a večer nás místní ovčáci pozvali k ohni, uvařili nám v kotli ovci a došlo taky na ochutnávku čači - domácí pálenky z vína.
 |
| Balení do sedlových brašen, seznámení s koňmi a cesta k Lebaiskari |
 |
| Krásný večer u věže - ještě plný sluníčka |
DEN 3. (neděle) - z Lebaiskari mlhou a deštěm
Podle původního plánu jsme od Lebaiskari měli dojít k jezeru Tanie. Bohužel ale už od rána pršelo, mlha by se dala krájet a ani předpověď nehlásila zlepšení. Přesto jsme už plně naložení s nákladním koněm, který nesl stany a spacáky vyrazili do kopců. Výstup byl pro koně i pro nás opravdu náročný, terén byl mokrý a bohužel v mlze náš průvodce ztratil orientaci a kdesi pod horou Mount Aknekhi skoro ve 3000 mnm jsme nakonec rozhodli další cestu pro dnešní den vzdát a postavit stany. Byli jsme komplet promočení, v botách nám čvachtalo a teplota padala určitě pod 10 stupňů. Zalézt do spacáků a počkat na ráno se zdálo jako nejlepší možné řešení.
 |
| V mlze a dešti - mokří a nakonec i ztracení kdesi pod Mount Aknekhi 3061 mnm |
Tady bohužel z mého pohledu nastala největší chyba celé výpravy, která mě opravdu hodně moc mrzí. Naše průvodkyně zjistila, že v autě u věže Lebaiskari zapomněla kartuše s plynem na vaření. Takže jsme se ocitli v horách, mokří, byla nám zima a ani jsme si nemohli uvařit čaj. Měly nás také čekat další dvě noci pod stanem a bylo jasné, že bez kartuší je to nereálné - měli jsme jen sušená jídla, která vyžadovala teplou vodu.
 |
| Ve stanech, schovaní před deštěm - ráno se na nás naštěstí usmálo sluníčko |
DEN 4. (pondělí) - Cestou necestou do Rošky
Díky této fatální chybě jsme nemohli pokračovat v naplánované cestě dál, ale Ivana s Datem rozhodli, že půjdeme do městečka Roshka, kam jsme měli původně dojít až o pár dní později. Ivana telefonicky domluvila ubytování - měly na nás tedy čekat teplé postele, sprcha a možnost usušit boty a věci. Čekal nás ale náročný sestup na nejbližší cestu - cca 1000 metrů převýšení jsme "sklouzli" po mokré trávě na zhruba 3 kilometrech vzdálenosti. Musím vyzdvihnout obratnost a šikovnost koní, kteří ani na vteřinu nezaváhali, neudělali jedinou chybu, nikomu nešlápli na nohu a poslušně nás následovali.
 |
| Cestou s nádhernými výhledy |
Chvíli jsme šli po cestě přes dvě vesničky, ale pak nás čekal přechod dvou sedel, kde cesty nevedly, respektive jen takové menší pěšinky a ještě ne všude. Došlo i na mačetu, kterou Dato prosekával stromy, aby koně mohli projít. Některé výstupy byly opravdu na hranici možností a sil koní i našich. Několikrát jsme ztratili cestu a zase ji našli. Téměř bez zastávky jsme šli celý den a první domky Rošky jsme zahlédli až když slunce začalo zapadat. To jsme ještě netušili, jaké zklamání nás čeká....
 |
| Neskutečně náročný terén pro nás i pro koně |
 |
| Sestupy, výstupy do sedel, brodění několika řek, únava i opojení tou nádherou kolem. |
Po příchodu k domluvenému guest housu se ukázalo, že mají plně obsazeno - někde v komunikaci se stala chyba (oni jsou totiž gruzíni občas fakt slibotechny). Tady už nám trochu tekly nervy, byli jsme opravdu unavení a z vysněné dovolené se stávala noční můra... Nakonec se ale vše v dobré obrátilo (jako prý v Gruzii vždy), mohli jsme si na zahradě guest housu postavit stany, dát si sušit věci, teplou sprchu a uvařili nám večeři. Když jsme si sedli k plnému stolu u kamen a nalili nám čaču, začal svět zase vypadat růžovější... :-)
 |
| Guest house Roshka - u stolu plného jídla, v teple, už nám bylo zase dobře :-) |
DEN 5. (úterý) - Výlet k jezerům pod vrcholy Chauki
Po náročném předchozím dni nás čekal jen kratší výlet na koních k jezerům pod vrcholy Chauki. Jsou tu tři jezera a každé má jinou barvu - zelené, modré a bílé. Jde se nádherným rozkvetlým údolím a cesta není nijak náročná. Po značené stezce jde s koňmi dojít k zelenému a modrému jezeru. Chtěli jsme se ale podívat i na bílé jezero, Dato nebyl proti, zůstal hlídat koně (samozřejmě během "hlídání" spinkal v trávě :-)) a my jsme si vyšlápli nějakých 350 výškových metrů k Bílému jezeru - překvapivě je opravdu bílé, jak kdyby do vody někdo nalil mléko...
 |
| Cesta k jezerům pod vrcholy Chauki. |
Díky naší pěší procházce k jezerům jsme si celý výlet trochu protáhli a zpět jsme se vrátili právě k večeři. Paní majitelka s dcerou nás učila vařit gruzínské knedlíčky chinkali - plní se buď mletým masem nebo sýrem, obě varianty jsou chuťově moc dobré. Tentokrát jsme se také přesunuli ze stanu do uvolněných pokojů. Bohužel už nás žádná další noc ve stanu nečekala.
 |
| Vaření chinkali a ještě pár obrázků z výletu k jezerům. |
DEN 6. a 7. (středa, čtvrtek) - výlet do vesnic na konci světa Akhieli a Amgha
Během dalších dvou dní nás čekala cesta do vesnic Akhieli a Amgha - celkem tu žije asi 6 rodin, z Roshky do Akhieli je to 25 km po nově budované silnici (cestě) - tato nová cesta by měla pomoci cestovnímu ruchu. Je to téměř paradox kolik bagrů a dělníků staví cestu pro 6 rodin... Bohužel nás opět ráno přivítala hustá mlha, ve které jsme šli téměř celý den. V Akhieli jsme měli domluvené přespání u místních a přivítal nás opět plně naložený stůl různých dobrot a taky ten nejlepší chleba jaký jsme kdy jedli, přímo z horkých kamen.
 |
| Mlžným oparem do vesnice Akhieli po nově budované silnici. |
Druhý den jsme si prohlédli obě vesničky a nakoupili jsme u místních. U staré paní v Amgha jsem si pořídila nádherně barevné pletené návleky. Je jí 86 let a jako jediná v této vesnici zůstává také přes zimu. Neskutečná žena! Od maminky 4 dětí v Akhieli jsem si koupila krásnou tašku, do obytky bude úplně parádní! Byli jsme také svědky historického okamžiku - do Akhieli pro všechny 4 rodiny, které tu žijí právě přijeli zavést internet a wifi!! Radost místních dětí byla úplně hmatatelná, ale i dospělí vypadali nadšeně. Tento koutek světa opravdu potřebuje trochu toho turistického ruchu, který by umožnil místním vydělat nějaké peníze na živobytí....
 |
| Ubytování u místní rodiny a ten nejlepší chleba na světě :-) |
 |
| babička a její náherné pletené ponožky, nákup kabelek a sedlových brašen a zavedení wifi :-) |
Na cestu zpět do Roshky už nám naštěstí občas posvítilo i sluníčko a mraky přeci jen vystoupaly o kousek výš a umožnily nám také vidět něco dalšího z té krásy kolem. Večer jsme se museli rozloučit s koňmi, naše putování bylo u konce.
 |
| Ještě pár výhledů cestou z Akhieli do Roshka. |
DEN 8. (pátek) - cesta do Tbilisi a odlet domů
Každé dobrodružství jednou končí a nás čekala dlouhá cesta zpět do Tbilisi, opět se zastávkou na výborný šašlik. navštívili jsme Zedazeni Monastery, odkud je nádherný výhled na celé Tbilisi - nepřehlédnutelným symbolem tohoto místa je obrovský kříž, který v noci svítí. Zajeli jsme také do bývalého hlavního města Mccheta, kde panuje čirý turistický ruch, najdete tu mnoho stánků se vším možným - šátky, plédy, ponožky, koření, cukrovinky atd... klasická lákadla pro turisty. Na seznamu UNESCO je zapsána katedrála Sveticchoveli, která je opravdu krásná - pozor, ženy musí mít sukně a šátky, pokud něco z toho nemáte, klidně vás omotají kusem hadru :-)
 |
| Návštěva několika památek v okolí Tbilisi. |
Večer jsme se rozloučili s Ivanou i Datem a prošli jsme si zajímavá místa v Tbilisi, i opuštěné uličky. Dali jsme si rozlučkovou večeři v restauraci a pak vínko v malé kavárně s výhledem na celé město. Po asi 2 hodinách spánku už jsme seděli v taxíku směr letiště a frčeli jsme domů, vyzvednout kluky, kteří se vraceli z tábora.
 |
| Večerní Tbilisi a ohňostroj na rozloučenou :-) |
Závěrem
Opravdu nás mrzí, že kvůli zapomenutým katruším jsme neviděli jezero Tanie, ke kterému se běžně nechodí a ani naše průvodkyně u něj ještě nebyla. Z vesnice Achieli jsme neměli jít po rozestavěné silnici, ale údolím a přes sedlo k jezerům, u kterých jsme měli spát. Těšili jsme se na noci ve stanech, vedle koní, mimo veškerou civilizaci. Guest housy jsou sice příjemné, ale v přírodě je nám přeci jen lépe... takže z dobrodružství v divočině byl spíše takový hotelový zájezd s plnou penzí... což některým členům výpravy zřejmě vyhovovalo více, my bychom přeci jen preferovali stan, vařič a přírodu i za cenu mokrých bot...
 |
| Skvělí koně a nádherné hory - dokonalá kombinace. |
Bereme to ale jako vždy - vše zlé je k něčemu dobré a nic se neděje jen tak, takže to tak prostě mělo být a my jsme vděční za každou chvíli. Gruzie je úchvatná země, která nás nadchla a věříme, že okouzlí i vás, prostě tam jeďte a uvidíte sami :-)
Žádné komentáře