Poslední únorový víkend jsme konečně zase vyrazili. Počasí sice bylo opravdu mrazivé, ale předpověď slibovala i sluníčko... V pátek to skoro vypadalo, že nikam nepojedeme.. Obytka nastěhovaná, vše připraveno a když začali kluci napouštět vodu v koupelně kolem záchoda to začalo téct! Takže panika, vše vypnout, sušit a hledání závady - byl to napouštěcí ventilek, nebo taková spojka, dole pod záchodem. Je plastová a praskla, potvora! Michal jí nahradil koncovkou ze zahradní hadice :-) Takže voda vyřešena, trochu nervů, ale dobrý. V okamžiku, kdy jsme se rozjeli, začala pískat kontrolka zatažené ruční brzdy - ta ale zatažená nebyla - opět zastavit, řešit, trochu pracovaly nervy už... ale nakonec Michal rozhodl, že to nevadí, že brzdy jsou OK, problém je jen v kontrolce. Pískat to přestane asi po minutě jízdy, to se dá vydržet.
Za dvě hodinky jsme parkovali na Horních Mísečkách. Měla jsem nastudováno, že zákazové cedule tu sice jsou, ale obytky tolerují... Cedulí tam je opravdu spoustu! A obytek taky :-) Na něco podobného, kdybychom narazili v Rakousku, tak se rychle balíme a jedem pryč, tady jsme to riskli a vyplatilo se! Stálo se nám tu krásně. U lanovky je otevřené WC, takže by bylo možné dotočit vodu, my jsme ale nic nepotřebovali. V noci teplota padla skoro na -20 a plyn jen hučel, ale v autě bylo krásně teploučko. V sobotu dopoledne sněžilo a foukalo, šli jsme jen na krátkou procházku po okolí a odpočívali jsme v autě. Alespoň jsem si důkladně uklidila v kuchyni a koupelně.
V sobotu odpoledne už jsem ale zavelela konec válení a vyrazili jsme na Vrbatovu boudu, je to asi 5 km do kopečka. Cesta lesem nahoru byla příjemná. Potkali jsme několik lidí, kteří nás varovali, že nahoře to pořádně fouká - a měli pravdu! Posledních cca 500 metrů k boudě bylo šílených - vánice, teplota -15 a ledové krupičky do obličeje. Ale došli jsme tam, kluci jsou fakt neskuteční, že to dali! Za odměnu byly palačinky, horké maliny, pivo a bombardino, mňam! Dolů už to byla sranda, klouzali jsme se lesem po zadku :-)
Brzo ráno jsme přejeli do Špindlerova mlýna na parkoviště Hromovka. Sice se nám obsluha snažila dát najevo, že nás tu nechtějí, ale nedali jsme se, obytky sem nesmějí jen přes noc, přes den tu stát můžou! Nechali jsme auto na parkovišti a vyjeli jsme autobusem na Špindlerovu boudu. Odtud jsme šli cca 2,5 km na Polední kámen. Sice bylo nádherné počasí a sluníčko, ale teplota zase -15 a pořádně to na vrcholku foukalo. Zpátky dolů do Špindlu jsme jeli na sáňkách, to bylo super! Nikdy jsem nejela na sáňkařské dráze. Sice jsme u toho málem zmrzli, ale moc se nám to líbilo!
A pak už jen v autě naobědvat a zpátky domů. Kluci měli na odpoledne domluvené s kamarády kino :-)
 |
Žádné komentáře