Odpočinkové
dny nejsou vůbec od věci! Zůstat na stejném místě by nás ale asi nebavilo,
takže jsme po snídani vyrazili o kousek dál do městečka Zambujeira do Mar.
Jedná se o příjemně klidné menší rybářské městečko, ve kterém mimo sezonu téměř "chcípl pes". V kostelíku na náměstí zrovna probíhala mše a malinko nás překvapilo, že kostelík praskal ve všech, bylo opravdu plno do posledního místečka.
Krásné a divoké pobřeží. |
Jedná se o příjemně klidné menší rybářské městečko, ve kterém mimo sezonu téměř "chcípl pes". V kostelíku na náměstí zrovna probíhala mše a malinko nás překvapilo, že kostelík praskal ve všech, bylo opravdu plno do posledního místečka.
Moc pěkné parkování jsme našli na kopci za městem GPS 37.5199178N,
8.7867747W. Podle všeho tu ale v létě bude výšková zábrana. Vyrazili jsme na
průzkum okolí, po útesech s krásnými výhledy na oceán a podél plastových skleníků s ovocem jsem došli až k malému přístavu Entrada da Barca. U malých dřevěných rybářských domů tu parkovala poměrně luxusní terénní auta. Zajímavé..
Po obědě jsme se rozhodli v lenošení pokračovat na krásné malé pláži kousek pod naším parkovištěm. Vzali jsme si deku, kafe v termosce, sváču a rozložili se na pláži. Michal s vidinou, jak si zdřímne při hučení vln... no jo, jenže, ne nadarmo se říká, že každá sedmá vlna je ta velká... Za chvíli přišla taková, že nás i s naší dekou spláchla! Ještě, že jsme všechny věci (mobily, boty i to kafe) měli na skále za sebou :-) Takže už jsme byli náležitě ve střehu a žádný spánek se nekonal. Vlna nás spláchla ještě několikrát a jak příliv postupoval, nakonec jsme museli z pláže pryč...
Bylo tu pár dalších lidí, dva otužilci se dokonce koupali, rodinka s malými dětmi, ale všichni v takové vzájemné vzdálenosti, že se skoro dá říct, že tu jste sami. Pro srovnání přikládám fotku staženou z netu, jak to v okolí vypadá v létě v sezoně.. tohle bysme fakt nezvládli...
Na noc jsme si přejeli k městečku Odexeixe. Opět jsou tu krásné výhledy na oceán z útesů a taky vyhlášená veliká pláž v místě, kde se řeka Rio Seixe vlévá do moře. Bohužel tu jsou nově nainstalované značky zákaz spaní ve voze (jakémkoli) v době 22-8 hod GPS 37.4377631N, 8.7982353W. Takže nejen obytňáky, ale i dodávky a jiná přebývátka... Kromě nás tu stály ještě dvě obytky a jedna dodávka, tak jsme se rozhodli zůstat a nikdo nás nevyhodil, ale věřím, že v létě tu bude na obytkáře ten pravý hon... Ráno jsme se prošli po pláži, po útesech a jeli jsme dál.
Dopolední zastávkou byl hrad ve městě Aljezur. Jedná se o zříceninu středověkého hradu nad stejnojmennou řekou. Z hradeb jsou krásné výhledy do okolního kraje, vstupné se neplatí žádné a uličky městečka jsou moc pěkné, stojí za to si je projít a užít si místní atmosféru.
Řekli jsme si, že procházek po útesech a ležení na pláži bylo pro tuto chvíli dost a dojeli jsme do města Monchique nad kterým leží nejvyšší hora oblasti Algarve Fóia vysoká 902 m. Přímo na vrchol se dá dojet i autem, ale rozhodla jsem, že neuškodí se trochu protáhnout a z města jsme vyrazili na zhruba 5 km vzdálený vrchol pěšky. Cestou si užijete výhledy do kraje, procházíte pod korkovými duby a celá oblast voní po eukalyptu, který tu roste úplně všude. Vrchol hory je klasická turistická atrakce - suvenýry, autobusy, hodně lidí... takže není důvod se tu zdržovat dlouho.
Večer jsme přejeli zpět k oceánu na mys Svatého Vincenta k pevnosti s majákem. Parkovali jsme úplně opuštění tady GPS 37.0273039N, 8.9826292W. Ráno jsme se chtěli podívat do pevnosti na konci mysu, ale otvírací doba byla od 10 hodin a my zrovna vstávali už v 8. Chvíli jsme pozorovali rybáře na vysokých útesech a pak taky stánkaře, jak se chystali na rozbalení své suvenýrové nabídky. Dojeli jsme se podívat ještě k pevnosti de Sagres, kde je muzeum a námořní akademie. Opět všude zavřeno, bez vstupného ani ťuk a otevírají v 10... Na parkovišti stálo tak 100 obytek. takže parkovat tu můžete bez problémů, ale my jsme ujeli, tohle místo nás nějak nelákalo.
Další pokračování najdete TADY.
Zambujeira do Mar - v okolí je příjemná trasa na procházku s vyhlídkovými místy. |
Po obědě jsme se rozhodli v lenošení pokračovat na krásné malé pláži kousek pod naším parkovištěm. Vzali jsme si deku, kafe v termosce, sváču a rozložili se na pláži. Michal s vidinou, jak si zdřímne při hučení vln... no jo, jenže, ne nadarmo se říká, že každá sedmá vlna je ta velká... Za chvíli přišla taková, že nás i s naší dekou spláchla! Ještě, že jsme všechny věci (mobily, boty i to kafe) měli na skále za sebou :-) Takže už jsme byli náležitě ve střehu a žádný spánek se nekonal. Vlna nás spláchla ještě několikrát a jak příliv postupoval, nakonec jsme museli z pláže pryč...
Procházka k malému přístavu, výhledy na oceán. |
Bylo tu pár dalších lidí, dva otužilci se dokonce koupali, rodinka s malými dětmi, ale všichni v takové vzájemné vzdálenosti, že se skoro dá říct, že tu jste sami. Pro srovnání přikládám fotku staženou z netu, jak to v okolí vypadá v létě v sezoně.. tohle bysme fakt nezvládli...
Pláže u Zambujeira do Mar mimo sezonu. |
Takhle vypadá pláž, kde jsme byli téměř sami v sezoně. Zdroj fotky https://dromedar.zoznam.sk/gl/106902/2216023/Portugalsko#infopanel |
Na noc jsme si přejeli k městečku Odexeixe. Opět jsou tu krásné výhledy na oceán z útesů a taky vyhlášená veliká pláž v místě, kde se řeka Rio Seixe vlévá do moře. Bohužel tu jsou nově nainstalované značky zákaz spaní ve voze (jakémkoli) v době 22-8 hod GPS 37.4377631N, 8.7982353W. Takže nejen obytňáky, ale i dodávky a jiná přebývátka... Kromě nás tu stály ještě dvě obytky a jedna dodávka, tak jsme se rozhodli zůstat a nikdo nás nevyhodil, ale věřím, že v létě tu bude na obytkáře ten pravý hon... Ráno jsme se prošli po pláži, po útesech a jeli jsme dál.
Pláž u Odexeixe a samozřejmě zákazy kam se podíváš... tohle byla nějaká starší značka, ale bylo tu i spoustu nových. |
Dopolední zastávkou byl hrad ve městě Aljezur. Jedná se o zříceninu středověkého hradu nad stejnojmennou řekou. Z hradeb jsou krásné výhledy do okolního kraje, vstupné se neplatí žádné a uličky městečka jsou moc pěkné, stojí za to si je projít a užít si místní atmosféru.
Výhledy z hradu Aljezur a uličky města. |
Řekli jsme si, že procházek po útesech a ležení na pláži bylo pro tuto chvíli dost a dojeli jsme do města Monchique nad kterým leží nejvyšší hora oblasti Algarve Fóia vysoká 902 m. Přímo na vrchol se dá dojet i autem, ale rozhodla jsem, že neuškodí se trochu protáhnout a z města jsme vyrazili na zhruba 5 km vzdálený vrchol pěšky. Cestou si užijete výhledy do kraje, procházíte pod korkovými duby a celá oblast voní po eukalyptu, který tu roste úplně všude. Vrchol hory je klasická turistická atrakce - suvenýry, autobusy, hodně lidí... takže není důvod se tu zdržovat dlouho.
Nejvyšší hora oblasti Algarve Fóia - pěkně pěšky, ale jde to i autem. |
Večer jsme přejeli zpět k oceánu na mys Svatého Vincenta k pevnosti s majákem. Parkovali jsme úplně opuštění tady GPS 37.0273039N, 8.9826292W. Ráno jsme se chtěli podívat do pevnosti na konci mysu, ale otvírací doba byla od 10 hodin a my zrovna vstávali už v 8. Chvíli jsme pozorovali rybáře na vysokých útesech a pak taky stánkaře, jak se chystali na rozbalení své suvenýrové nabídky. Dojeli jsme se podívat ještě k pevnosti de Sagres, kde je muzeum a námořní akademie. Opět všude zavřeno, bez vstupného ani ťuk a otevírají v 10... Na parkovišti stálo tak 100 obytek. takže parkovat tu můžete bez problémů, ale my jsme ujeli, tohle místo nás nějak nelákalo.
Mys svatého Vincenta po ránu, kdy všichni ještě spí... |
Žádné komentáře