Polsko s výhledem na Sněžku - tip na víkend

Na poslední květnový víkend jsme vyrazili do Polska za turistikou, cílem bylo Janovické Rudohoří. Na hřebenech Krkonoš ještě leží sníh a Sněžku jsme měli jako dlani, jen z druhé strany než obvykle. Krkonoše pohltí většinu turistů, což je fajn, protože tady není o nic méně krásně a o to větší klid. 

Výhled na Sněžku z Polské strany.

V pátek jsme zaparkovali na malém plácku kousek od městečka Myslakowice GPS 50.8146075N, 15.8618264E a vyrušili jsme tu daňky, kteří na na nás nechápavě koukali. Slušně jsme se tedy optali, jestli tu můžeme zůstat na noc a jelikož nic neříkali v klidu přežvykovali dál, už jsme nikam nejeli. Malé parkoviště na rozcestí turistických tras je perfektní výchozí místo pro celodenní výlet.

Cestou na vyhlídku Ostra Mala.

Čekala nás trasa dlouhá skoro 30 km, takže ráno žádné dlouhé vyspávání a po snídani jsme už šlapali do kopce. Krásnou lesní cestou jsme vystoupali o 300 výškových metrů na vyhlídkové místo Ostra mala 935mnm a potom na Skalnik 944mnm. Výhledy do všech stran jsou úchvatné a rozhodně stojí za to - nejlepší na tom je, že jsme kromě jednoho cyklisty nepotkali živáčka - tedy člověčího, protože o různá zvířátka nebyla po cestě nouze.

Největším zážitkem byla malá myška, kterou kluci našli u cesty, byla asi úplně v šoku, ptotože se nechala chytit do ruky, hladit a vůbec se nesnažila utéct. Honzík, který všechny myši miluje, se málem rozpustil blahem. Nechali jsme jí tam velký kus naší svačiny a doufáme, že se vrátila do hnízda k myší mámě :-) 

Krásné výhledy ze skalních měst a bouřka nad Sněžkou, která nás později dostihla.

Pokračovali jsme přes Lví Goru na Sokolnik. Nádherná skalní města, úchvatné výhledy a minimum turistů. Celá naše trasa vypadala TAKHLE.  

Celá oblast je oblíbená mezi horolezci, na které jsme narazili několikrát. Leze se tu totiž po krásné žule a parádně si tu zaleze každý, kdo umí stoupat po vlastním jištění aspoň čtyřky. Šestkaři a sedmičkáři tady mají výběr největší. Klasiky mají obvykle lepené borháky nebo nýty na stanovištích, na dolezech a v ošemetných místech. Moderní cesty jsou vyborhákované komplet. I do nich si ale vezměte pár smyček a nějaký vklíněnec, protože Poláci dávají důraz na přírodní jistící možnosti.

Deštěm, lesem, mezi skálami - o zážitky nebyla nouze.

Cestou zpět nás chytil pořádný slejvák, takže k autu jsme došli durch až na kost a z bot jsme lili vodu. Naštěstí není problém si zatopit, dát si teplou sprchu, všechno do rána usušit a večer si udělat v autě pohodičku. Celá trasa je poměrně náročná, ono 30 km je 30 km, ale kdo je zvyklý chodit, tak vyražte, je tu opravdu nádherně!

Blbinky při focení, to by nám šlo :-)

V neděli jsme popojeli k barevným jezírkům, parkovat je možné tady GPS 50.8293769N, 15.9722811E, parkovné stojí 10 zlotých, za vstup k jezírkům už nic neplatíte. Doporučuji přijet ráno včas, protože parkoviště se brzy zaplní a okolí jezírek také. Kolorowa Jeziorka jsou opravdu výjimečná. Celá naše trasa kolem jezírek je TADY. Vyšli jsme ještě na Wielkou Kopu odkud bohužel přes vzrostlé stromy moc výhled do kraje není. Cesta ale vede lesem a opět tu budete úplně sami poslouchat zpět ptáků a šumění větví. Balzám na duši. 

Kolorowa Jeziorka

Proč je voda v každém jezírku jinak barevná? Na počátku 18.století vznikl v oblasti kolem obce Wieściszowice důl na pyrit. Tato hornina se používala na výrobu kyseliny sírové, která byla již tehdy velmi žádaná a protože místní horniny jsou na pyrit bohaté, vzniklo v lesích nad vesnicí několik šachet. Ve 20.století se těžba zastavila a šachty byly opuštěny. Doly zarostly a postupem doby se země nad šachtami propadla a zalila vodou. Vznikla tajemná jezírka ukrytá v lesích. Díky složení hornin, z kterých jsou stěny jezírek a dno, mají neobvyklou barvu, která postupně začala lákat turisty z okolí.