Na to, že jsme vlastně samotáři, jsme letos byli už na třetím srazu karavanistů :-) jenže odolejte... Michal z Bezkempu nás pozval na sraz spojený s domácí zabijačkou, zas tak masoví nejsme, ale sraz se konal v Jeseníkách, které máme projeté na motorce křížem krážem a bylo rozhodnuto.

S Honzíkem na Pradědu, pěkně tam foukalo!

Místo konání byla Farma u tety Janičky. Farma je v tomto případě trochu zvláštní název, jedná se o velmi starý domek s malým hospodářstvím. Běhá tu několik druhů drůbeže, v chlívku je jedna kravka Tečka a pár prasátek. Těm je lepší jména nedávat, jejich osud je totiž předem jasný. Z Prahy je sem cesta dlouhá, jeli jsme přes Polsko skoro 4 hodiny, proto do Jeseníků nejezdíme tak často, jak bychom rádi.

Vypuštěný Velký rybník u Žulové v tajemných barvách podzimu.

V pátek jsme dorazili už za tmy jako poslední, obytku jsme zaparkovali uprostřed veliké louky a přidali se k ostatním u ohně. Domácí jsou báječní lidé, dobré srdce mají snad nalepené na čele, hned je vám jasné, že jste tu vítáni, jako doma. Takže děkujeme Fanymu a Péťě za výjimečnou péči v každé chvilce. Teta Janička je na první pohled velmi křehká malinká dáma, ale na ten další jsem si uvědomila, jak houževnatá žena to musí být. Celý život pracovala v lese a na důchod si i díky Fanymu a Petře plní svůj sen o hospodářství. Pak vám domácí vypoví její životní příběh, spadne vám brada a nejraději byste je všechny objali. Asi by se to neslušelo, tak zamáčknete slzu dojetí a dáte si nabízenou výbornou domácí slivovičku.

Bio farma u tety Janičky, domácí dobroty a opravdu příjemné prostředí.

Páteční posezení se nám příjemně protáhlo a ráno nás z postele nic nehonilo, venku pršelo, takže ideální šance si trochu přispat. U nás to ani jinak nejde, takže jakmile to vypadalo, že déšť se na chvíli umoudřil, vyrazili jsme na obhlídku okolí. Po chvíli bloudění jsme našli Velký rybník, který byl sice po výlovu vypuštěný, ale jeho název nelže, je opravdu velký! Obešli jsme ho kus po vypuštěném břehu, podzim tu je jak malovaný. Do auta jsme došli pořádně promočení. Pod pergolou na nás v teplíčku čekal výborný guláš, výpečky se zelím, tlačenka a další dobroty. Do večera jsme už povídali a ujídali.

Nedělní výšlap na Praděd údolím Bílé Opavy.

V neděli to vypadalo, že počasí se trochu umoudřilo, takže po snídani jsme se rozloučili a dojeli jsme ke Karlově Studánce. Vyrazili jsme údolím Bílé Opavy na Praděd. Na cestu nám mezi stromy svítilo sluníčko. Jedná se o krásnou, mírně náročnou túru. Záleží jak je kdo zvyklý, pro naše kluky je to asi jako procházka Stromovkou... prostě pohoda, mají v nohou jistotu i na mokrých kamenech, vědí co a jak. Z Pradědu jsme došli zpět na Ovčárnu a dolů jsme se svezli autobusem. Po tom sobotním masovém dni jsme si v Karlově studánce dali borůvkové knedlíky s cukrem a palačinky, rovnováha musí být!

Ještě pár foto střípků. Díky za ty barvy podzime!

Tímto nás pasuji na ostřílené "srazaře", příště klidně pojedeme zase, už se těšíme na další milá setkání.