Naše finální trasa výstupu a sestupu je TADY.

Před výstupem na Triglav, ještě nádherné počasí.

Odjezd jsme naplánovali na čtvrtek 27.9. ráno, dali jsme děti do školy a v 8 už jsme seděli všichni v Tomášově autě a frčeli jsme směr Slovinsko. V 16 hodin odpoledne jsme parkovali pod vodopádem Martuljški , na který jsme se šli mrknout. Po cestě je prostě potřeba se trochu protáhnout. Došli jsme jen k prvnímu vodopádu, přeci jen čas nás trošku tlačil. Ještě nás čekal výjezd k parkovišti pod Aljažev Dom, kde jsme měli rezervaci na noc. Ubytovali nás dvě příjemné starší dámy v pěkném čistém pokoji pro 6 lidí. Sprcha i WC na chodbě, tekla krásně teplá voda, takže jsme si ještě dopřáli luxusní očistu. Rozhodli jsme se ráno nespěchat a vyrazit v klidu kolem 9 hodiny, což nám krásně vyšlo.

Cesta příjemně ubíhala až na Slovinsko. Vodopád Martuljški I. a houby všude kolem cesty!

Hned na začátku trasy jsme bohužel minuli odbočku s nástupem na výstup přes Prag(Pot Čez Prag) a vystoupali jsme úplně zbytečně nějakých 100 nebo víc výškových metrů, než jsme pod sebou viděli skupinky lidí, kteří šli správně a bylo nám jasné, že tudy cesta nevede. Museli jsme se vrátit zpět, najít správnou cestu a smířit se s časovou ztrátou cca hodinu nebo i víc. Po chvíli stoupání bohužel Katka začala mít částečně zdravotní potíže, částečně se projevila závrať a zhruba v 1/3 cesty musela výstup vzdát. Tomáš se zachoval jako chlap na svém místě a Katku neopustil. Věřím, že to bylo těžké rozhodnutí, ale i takový je život. Sešli spolu do údolí a užili si výlet k vodopádu Peričnik a spaní v autě u jezera Bled.

Vyrážíme směr Triglav cestou Čez Prag.

Už jen ve 4 jsme pokračovali dál. Stoupání je to opravdu výživné, těžké bágly se pronesou a každý metr výš si musíte zasloužit. Cesta Čez Prag je trochu méně strmá než Tominškova Pot, kterou jsme šli v sobotu dolů. Doporučila bych jít obráceně - Tominškova nahoru a přes Prag dolů. Na trase Tominškova Pot je mnohem více "vzdušných" míst, která jsou většinou zajištěná lanem nebo kovovými tyčkami a není problém použít ferratový set, ale je tam i pár míst, kde jdete prostě po srázu a není tu nic. Věřím, že cestou nahoru to tolik nepřipadá a pokud máte sklony k závrati, je lepší jít tuto trasu nahoru než dolů. Michalovi s Terkou dělala některá místa při sestupu potíže, právě díky pocitu závratě. Nahoru přes Prag je také pár vzdušných míst, ale ani nás nenapadlo tahat z batohu ferratové sety.

Počasí nám při výstupu opravdu přálo, užili jsme si oběd na sluníčku a krásné výhledy.

Po celou dobu výstupu i sestupu doporučuji mít na hlavě přilbu, občas prostě nějaký ten kamínek shora letí. Po nás házeli kamínky dokonce i kamzíci ve stráni nad námi :-) Po cestě jsme udělali delší pauzu na oběd i na vaření kávy a u Triglavského domu Kredarica jsme byli lehce po 17 hodině. Počasí bylo sice nádherné, ale usoudili jsme, že vzhledem k pokročilé únavě a obavám, zda bychom výstup stihli za světla, necháme Triglav čekat do rána, však nikam neuteče... Co se počasí týká, byla to chyba, ale kdo to mohl vědět... předpověď hlásila mírnou oblačnost, nikoli totální mlíko, do kterého jsme se v sobotu probudili...

Julské Alpy jsou neskutečně nádherné! Rozhodně tu nejsme naposledy!

V podvečer jsme si užili pohodu na sluníčku, vyblbli se při focení a večer si dali něco dobrého na Kredarici k pití i jejich vynikající polévky. Jak už padlo, ráno jsme se vzbudili do mlhy, která by se dala krájet, teplota padla k nule nebo lehce pod a docela foukalo. Nevadí, jdeme nahoru... co se dá dělat. Výstup na Triglav jsme zvládli za necelou hodinku a půl a to nešlo nahoru moc lidí, i tak se občas čeká, než ti nad vámi popolezou, nebo pouštíte někoho, kdo jde dolů, úplně plynulé to není a věřím, že když je hezky a Triglav je plný lidí, trvá to ještě déle.

A jsme na Triglavu 2864 m.n.m.! Pověstná Aljažev Stolp je pryč na rekonstrukci, tak se fotíme v mlze alespoň u cedule :-)

Vrcholu jsme dosáhli cca v 9 hodin ráno, bouchli jsme nahoře malé šampíčko, nacvakali pár fotek s mlhou všude kolem a vyrazili zase dolů. Co se jištění ferratovým setem po cestě týká, myslím, že v podstatě není třeba. Celá cesta je zajištěná lanem, ale pro dobrý pocit, nebo v případě nejistoty, je určitě vhodné jištění mít připravené, může se hodit. Sešli jsme zpět na Kredarici, dali si polévku a čaj a vyrazili jsme na sestup zpět k Aljaževu domu, kde na nás měl čekat Tomáš s Katkou.

V mlze na Triglavu a cestou dolů. kamzíci po nás házeli kamínky :-)

Cesta dolů přes Tomniškova Pot nám trvala necelé 4 hodiny a před třetí odpoledne jsme se potkali s Tomášem a Katkou zase u Aljažev Dom. Dali jsme si vítězné pivo za odměnu a přejeli jsme do rezervovaného hotelu Best Western, kde nás čekalo wellness a sauna. Společně jsme si užili hýčkání a dali si večeři u které se vyprávěly zážitky.

Závěrečná večeře za odměnu a hýčkání ve wellness :-) Ráno jsme s Michalem mrkli i k jezeru Jasná.

V neděli už nás čekala jen cesta domů. Díky Tomášovi za rychlý, ale bezpečný odvoz! Bylo to náročný, ale taky báječný. A jelikož nám počasí nedopřálo vytoužené výhledy, určitě si výstup na Triglav ještě někdy zopakujeme! Třeba zase jinou cestou...