Balkán 2019 - Bosna a Hercegovina


Výprava na Balkán nám opět ukázala, že vše může být úplně jinak než je dopředu naplánováno.

 Původně jsme chtěli dojet v Albánii až do Himare, ale v Černé hoře jsem ztratila mobil, to nás jeden den zdrželo, musela jsem řešit všechna hesla a tak, no nic příjemného a když už jsme byli v té Albánii tak Matěj Honzíkovi omylem přibouchl ruku do dveří v autě, takže opět den zdržení, čekali jsme, jestli do nemocnice nebo ne a pokud by to bylo zlomené, byl nesmysl jet dalších 400 km dolů...

Národní park Sutjeska si získal naše srdce. 


Vyjeli jsme v pátek po vysvědčení a překvapivě jsme projeli celou D1 a dál až do Bratislavy bez jediné kolony, takže jsme před půlnocí parkovali v Maďarsku u koupaliště Zalaegerszeg, kde jsme byli i loni a moc se nám tu líbilo. Na regeneraci před další cestou je to ideální místo.


Město Jajce

Pokračovali jsme přes Chorvatsko k jezeru Pivsko v Bosně, kde jsme parkovali už za tmy u dřevěných mlýnů = "mlinčiči", jedná se o krásné malé mlýny z dob osmanské nadvlády, mezi kterými můžete volně chodit a nevybírá se tu zatím žádné vstupné. Mlýny zřejmě čekají na rekonstrukci. 
Vodní mlýny na jezeru Pivsko v města Jajce

Od mlýnů je to jen kousek do města Jajce. Největší atrakcí města je 27 m vysoký vodopád na řece Plivě, těsně před jejím soutokem s řekou Vrbas. vodopád se nachází přímo pod historickým centrem a za vyhlídkovou plošinu zaplatíte 2 KM (konvertibilní marky, což odpovídá cca 1 EUR, ty tady ale neberou). Nad městem je možné navštívit zříceninu hradu, ze kterého je krásný výhled do okolí i na celé město.
Město Jajce, vodopád, hrad a anglický překlad Koránu.
Město Jablanica

Odpoledne jsme pokračovali k městu Jablanica. Městečko sehrálo významnou roli během druhé světové války, kdy zde skupina partyzánů pod vedením Josipa Broze Tita zvítězila v bitvě na Neretvě. Pozůstatkem antifašistického odboje je železniční most, který byl partyzánskými jednotkami vyhozen do povětří spolu s projíždějícím vlakem.

Jablanica a most vyhozený do vzduchu za 2. světové války.

Město Mostar a řeka Neretva

Bylo šílené vedro, proto jsme se cestou k Mostaru zastavili na břehu řeky Neretvy a ačkoli je pořádně studená, tak jsme se vykoupali, kluci zkoušeli rybařit, všude kolem jsou tu rybí farmy, ale neměli jsme štěstí.
Zastávka na břehu Neretvy.

Když se teplota dostala k večeru na rozumnou mez, dojeli jsme do Mostaru. Zaparkovali jsme kousek dál od centra a příjemné bylo, že v neděli bylo parkovné zdarma a hned u policejní stanice, takže snad na bezpečném místě. Prošli jsme historické centrum Mostaru, město je jedna velká turistická atrakce, desítky stánků s cetkami, občerstvením a oblečením. Možná i díky tomu, že byla neděle večer, nebyly tu až takové davy, jak bývá v sezoně obvyklé. Ikonou města je Starý most přes Neretvu, zničený během balkánské války a znovu obnovený v roce 2004. Poté byl také zapsán na seznam UNESCO. Etnicky a nábožensky je i po ukončení balkánské války Mostar rozdělené město a příměří stojí pouze na vratkých základech podpořené odebráním zbraní všem zúčastněným stranám.


Mostar, Starý most a připomínka nesmyslné války...
Město Počitelj

Z Mostaru jsme pokračovali k městu Počitelj. Jedná se o historické městečko vystavěné ve svahu nad Neretvou. Hrad pochází z 15. století a během balkánské války bylo město i hrad ostřelováno, nyní zde probíhá rekonstrukce. V uličkách vám místní prodají ovoce i další produkty z vlastních produkcí. Za vidění stojí také mešita a na parkovišti je výborná pekárna :-) 

Město Počitelj - určitě si nenechte ujít točité schodiště ve věži :-) 
Tady jsme opět trochu pozměnili plány, jelikož bylo takové horko, že další město nebo památku bychom asi nezvládli, dojeli jsme do Chorvatska k moři. Zbytek dne jsme strávili na pláži na Chorvatsko Bosenské hranici. Večer jsme přejeli k Dubrovníku, ale u historického centra se nám nepodařilo dobře zaparkovat. Nakonec jsem vyjeli na vyhlídku SEM a užili jsem si večer a noc s výhledem na osvětlený Dubrovník. Pro nás je to větší potěšení, než samotné uličky města. 

Večerní výhled na Dubrovník.
Podél pobřeží jsme pokračovali směrem k Černé hoře, cestou jsme se ještě vykoupali u města Cavtat na krásné malé pláži, kde jsme byli skoro sami.

Národní park Sutjeska

Do Bosny jsme se opět vrátili cestou zpět domů a navštívili jsme národní park Sutjeska, který nás naprosto okouzlil. Jedná se o nejstarší a největší národní park Bosny a Hercegoviny, zároveň zde je nejvyšší hora Maglič 2386 mnm a jedná se o poslední panenský prales v Evropě. Což na nás dýchlo hned po vstupu do lesa - připadáte si jak v obřím Boubínském pralese, jen je tu všechno do kopce.

Národní park Sutjeska - nádherné scenérie přírody a hor

Najdete tu několik značených turistických stezek. My jsme vybrali rozhlednu pod vrcholem Maglič. Od parkoviště vede strmá stezka lesem, kde na 6 km vzdálenosti nastoupáte skoro 900 výškových metrů. Výstup nám trval asi 3,5 hodiny. Výhledy od rozhledny ale rozhodně stojí za to! Kluci si na rozhledně užili trochu adrenalinu v podobě slaňování. Sestup nám trval asi 1,5 hodiny. 

Sutjeska - poslední panenský prales v Evropě.
Sice by mě lákalo na Maglič vylézt, zle necháme si to zase někdy na příště :-) Protože sem se rozhodně musíme ještě brzy vrátit.


Odpočinek u rozhledny pod vrcholem Maglič.
Město Sarajevo

Z hor jsme pokračovali k Sarajevu. Zaparkovali jsme nad městem a pozorovali jsme západ slunce. Spali jsme zdarma TADY. Druhý den jsme se rozhodli návštěvu historického města vynechat, už těch měst na náš vkus bylo nějak moc a další uličky nacpané kavárnami a cetkami by byly nad naše síly. Třeba někdy příště. 


Západ slunce nad Sarajevem.

Jeskyně Bijambare

Raději jsme popojeli kousek dál k jeskyním Bijambare - systém tří velkých jeskyní plných krápníků a stropy pokryté drahými kameny, bez davů lidí rozhodně stojí za návštěvu.


Jeskyně Bijambare 
Město Tuzla

Pokračovali jsme přes město Tuzla - zde je možné navštívit slaná jezírka, ale také projít historické centrum města, které bylo opět silně poničeno během jugoslávské války. Stopy po střelbě jsou patrné skoro na každém rohu. paradoxem tu byl třeba pětihvězdičkový hotýlek mezi dvěma rozstřílenými a zchátralými domy...

Osvětlený most v Chorvatském Osijeku a rozstřílený dům...
Město Osijek 

Přes Chorvatský Osijek, kde jsme strávili noc TADY kousek od osvětleného mostu, který pravidelně měnil barvy jsme pokračovali přes Slovenské Komárno směrem domů. v Osijeku rozhodně stojí za návštěvu historické centrum a pevnosti. Mnohé budovy opět nesou stopy po válce, takové memento - zbytečně zmařených životů.

Další část cesty a navštívená místa v Černé hoře najdete TADY


Žádné komentáře