Černá Hora - malý hornatý stát o velikosti Středočeského kraje a přitom tolik krás, které se zapsaly do našich srdcí!
 |
| Matěj nad Kotorským zálivem u tvrze Goražda. |
Do Montenegra jsme vjeli z Chorvatska, objeli jsme celý kotorský záliv a po serpentinách nad městem Kotor jsme se vyšplhali nejdříve ke tvrzi Goražda a potom až k národnímu parku Lovčeň.
Tedy od hladiny moře až do 1657 mnm.
 |
| Tvrz Goražda, výheld na kotorský záliv a mega pavouk :-) |
Serpentiny jsou výživné, ale bez problémů sjízdné, míst na vyhnutí se protijedoucím je tu docela dost. Couvali jsme jen jednou před autobusem asi 100 metrů... Výhledy na Kotorský záliv celou cestu berou dech a stojí za to si klidně několikrát zastavit a pokochat se. Zastavili jsme u tvrze Goražda, která je volně přístupná a velmi zachovalá. Pro důkladný průzkum se určitě bude hodit baterka a pevnější boty, ve spodní části je tma a dost vlhko. Bydlí tu taky pořádně vypasení pavouci :-)
 |
| Národní park Lovčeň - Njegošej Mauzoleum |
Pokračovali jsme do národního parku Lovčeň - všude se tu staví nebo už jsou dokončené krásné nové asfaltové silnice, takže se tu jede jedna báseň. Do národního parku se platí vstupné ve výši 2 EUR na osobu nad 10 let. Autem se dá dojet až skoro pod Mauzoleum, my jsme parkovali TADY a vyšlápli jsme po 461 schodech až k památníku. U vchodu stojí dva žuloví obři, kteří střeží vstup do hrobky největšího z černohorských spisovatelů. Nepropásněte možnost tuto památku navštívit, protože výhled od mauzolea je dechberoucí a nabízí nejlepší panoramatický pohled na Černou Horu. Vstupné do mauzolea je 3 EUR na osobu.
 |
| Pohoda u moře - Montenegro Sutomore |
Jelikož kluci potřebovali nutně najít obchod s autodíly, kvůli nějaké součástce na potápěcí přístroj, jeli jsme do města Budva a při hledání autodílů ho nechtěně celé obešli. Autodíly jsme našli, vše potřebné nakoupili a byli jsme rádi, že z přeplněného města, ve švech praskajících plážích a narvaných restaurací můžeme zase odjet... Matej měl domluvené setkání se spolužačkami ze školy, které byly na dovolené v Sutomore. Vyložili jsme ho u jejich hotelu a našli jsme si malou pláž kousek za městem, kde bylo lidí docela málo. A tam se mi bohužel stala ta nehoda s mobilem, který jsem ztratila. Celý zbytek dne jsem trávila měněním hesel ke všemu možnému i nemožnému...
 |
| Na skok do Albánie. |
Další den jsme popojeli do Albánie - zastavili jsme ve městě Shengjin - na pláž je potřeba projet kolem doků na ponorky, ve kterých jsou potopení lodě, pláž byla písečná, moře krásně teplé. Ale tady se bohužel stala klukům nehoda, Matěj přibouchl omylem Honzovi ruku do dveří v autě. Takže tři oteklé a úplně modré prsty a čekali jsme co z toho bude... v plánu bylo odpoledne přejet dalších víc než 400 km dolů do Himaré, ale nebyla jsem si jistá, jestli nemá Honza nějaký prst zlomený a proto jsem rozhodla, že se vrátíme k Sutomore a pokud bude třeba půjdeme k doktorovi tam. Nakonec po důkladném zaledování (ještě, že nám dobře mrazí mrazák v obytce!), prsty začínaly splaskávat, takže nemocnice nebyla potřeba. Dva dny jsme si udělali úplnou pohodu na malé pláži u Sutomore a odpočívali jsme....
 |
| Klášter Ostrog |
Když už nám bylo u moře moc horko, vyrazili jsme zase trochu do výše položených míst a doufali jsme v chladnější počasí... Vyjeli jsme ke klášteru Ostrog, který je zasazený do skály. Jedná se o klášter srbské pravoslavné církve. Měli jsme asi velké štěstí, jelikož do kláštera přijíždí více než milion věřících ročně a bývá tu hodně rušno. Vyjeli jsme nahoru v neděli těsně před západem slunce a na místě bylo jen pár lidí, několik věřících se chystalo přespat na nádvoří nebo v místnostech k tomu určených. Prohlédli jsme si všechny prostory bez jakékoli fronty a asi jsme působili trochu zvláštně, jelikož nás sem zavedla pouze zvědavost a nikoli víra... Večeřeli jsme za zvuků bohoslužby a přespání na parkovišti u kláštera TADY bylo velmi příjemné.
 |
| Národní park Durmitor - výhledy, které berou dech. |
Zaparkovali jsme ve městě Žabljak a vyrazili jsme do hor k ledové jeskyni, která se nachází ve výšce 2160 mnm. Klukům se konečně splnilo jejich přání a teplota, která u moře dosahovala ke 40 stupňům byla jen příjemných 18-20, takže na turistiku v horách úplně akorát. Cestou jsme často narazili na zbytky sněhu a bohužel přes sněhový jazyk se nám nepodařilo dostat ani do jeskyně, sestup by byl příliš nebezpečný. V jeskyni se tvoří ledové krápníky, které dosahují až velikosti dospělého člověka, obdivovat jsme je mohli jen z dálky.
 |
| Cestou necestou Durmitorem. |
Další den jsme chtěli vyjít na nejvyšší horu Bobotov Kuk 2523 mnm. Od parkoviště vede příjemná stezka, stoupání je místy strmněší, místy příjemně pozvolné. Bohužel jsme výstup otočili cca 50 výškových metrů pod vrcholem, konečný "výšvih" byl po řetězech a úzkém převisu a došli jsme k názoru, že to není pro kluky bezpečné bez jištění, které jsme s sebou zrovna neměli. I tak odsud byly krásné výhledy do všech stran. Potom jsem bohužel udělala fatální navigátorskou chybu v cestě zpět, kdy jsem chtěla přidat ještě okruh kolem jezera - jenže mapy.cz nás chtěly vést neznačenou stezkou a ta značená vedla na totální suťoviště, kde jsme si opravdu sáhli za na dno možností a hlavně za hranici bezpečnosti. Nakonec jsem rozhodla se otočit, suťoviště slézt zpět a vzhledem k tomu, že se blížila bouřka, jít 7 km k nejbližší civilizaci. K autu to bylo mnohem dál a opět přes suťoviště. Bouřka nás chytla až skoro před cílem, ale byla teda vydatná, nezůstala na nás nitka suchá. O pomoc jsem poprosila místní rangery - ptala jsem se na taxi, které by nás mohlo odvézt k 20 km vzdálenému autu na druhé straně Durmitoru, nakonec nás tam odvezl ranger osobně stařičkou Ladou Nivou, do které teklo stropem za 25 EUR. Ušli jsme 27 km v těžkém terénu, bylo to opravdu na hranici našich sil a možností. Jsem ráda, že jsme to v pořádku zvládli.
 |
| Sněhová pole a pořádná bouřka - Durmitor se s námi nemazlil. |
Počasí na další dny nevypadalo nijak slibně, takže jsme pokračovali dál do Plužine k jezeru Piva. Oblast přehradního jezera je nádherná a o turistu tu skoro nezavadíte. Jezero má nádherně tyrkysovou barvu vody, je dlouhé 33 km a místy až 200 m hluboké, představuje největší rezervoár pitné vody v Černé hoře.
 |
| Parkování v Plužine, Pivsko jezero a naši psí hlídači. |
Tankování pitné vody do obytky není na Balkáně problém. Každou chvíli narazíte na pramen, kam i místní chodí s barely, třeba u sámošky nebo klidně v pangejtu u silnice. Voda je chuťově výborná takže není čeho se bát, nekoupili jsme jedinou lahev balené vody.
 |
| Tankování pitné vody v pangejtu u silnice :-) Černá hora na hranicích s Bosnou a Hercegovinou. |
Víc jsme toho bohužel nestihli, ale jedno vím už teď jistě. Brzy se zase vrátíme.
Více z míst, která jsme navštívili v Bosně a Hercegovině najdete TADY.
Žádné komentáře